Tomáš Kempenský

15. březen 2011 | 08.49 |
› 
  • Všichni jsme křehcí; ale nikoho nepokládej za křehčího, než jsi sám.
  • Ke komu mluví věčně Slovo, ten je zbaven mnoha domněnek. Všechno vzniklo z jednoho Slova a všechno mluví o jednom, a to je Počátek (Kristus), který mluví i k nám (srov. J 8,25). Bez něho nikdo nic nepoznává, ani správně neposuzuje. Komu jsou všechny věci tím jedním, kdo všechno vztahuje k tomu jednomu a všechno vidí v tom jednom, ten může být pevný srdcem a pokojně setrvávat v Bohu.
  • Dobrý a zbožný člověk uspořádává své činy nejprve v mysli, než je uvede ve skutek. A nedá se těmi skutky táhnout k tužbám hříšné náklonnosti, ale sám je podrobuje rozvážnému soudu zdravého rozumu.
  • Až přijde soudný den, dojista nebudeme tázáni na to, co jsme četli, ale co jsme činili; ani na to, jak dobře jsme mluvili, ale jak zbožně jsme žili.
  • Opravdu veliký je jen ten, kdo má velkou lásku. Opravdu veliký je, kdo je sám u sebe malý a veškeré vrcholné pocty považuje za nic. Opravdu moudrý je, kdo všechny pozemské věci má za nicotné, aby si naklonil Krista. A opravdu správně vzdělaný je, kdo činí Boží vůli a zříká se své.
  • Nicotnosti ponech nicotným; hleď si jen toho, co ti přikázal Bůh.
  • Opravdová svoboda a pravá veselost je jen v Boží bázni a v dobrém svědomí.
  • Šťasten, kdo se odříká všeho, co by mohlo poskvrnit nebo obtížit jeho svědomí.
  • Neustále pozoruj především sebe a sebe také napomínej spíš než kohokoli ze svých milých.
  • Kdybys častěji myslel na svou smrt, než na dlouhý život, jistě bys více dbal o své polepšení.
  • Poněvadž si však nebereme tyto věci příliš k srdci a pořád ještě milujeme půvaby světa, proto zůstáváme chladní a velice leniví.
  • Jsi ubohý, ať jsi kdekoliv ať jdeš kamkoliv, pokud se nenavrátíš k Bohu. Proč se znepokojuješ, nedaří-li se ti tak, jak bys chtěl a jak by sis přál, najde se někdo, kdo má všechno podle své vůle?
  • Člověk nepotřebuje ke štěstí hojnost, stačí mu střední míra.
  • Neztrácej, bratře, důvěru, že dosáhneš pokroku v duchovním životě; máš dosud čas i příležitost.
  • Ale proč své předsevzetí odkládáš až na zítřek? Vstaň a začni teď hned. Řekni si: Nyní je čas k dílu, nyní je čas k boji, nyní je příhodný čas k nápravě.
  • Běda nám, chceme-li se oddávat odpočinku, jako bychom už byli v klidu a v bezpečí, zatímco dosud v našem jednání není ani stopy po pravé svatosti!
  • Vždycky by sis měl ve skutcích i myšlenkách počínat tak, jako bys už dnes umíral.

    Kdybys měl čistě svědomí, nebál by ses příliš smrti. Proto by bylo lepší chránit se hříchů, než utíkat před smrtí. Nejsi-li připraven dnes, jak budeš zítra? Zítřejší den je nejistý; a kdo ví, zdali se zítřka dožiješ?

  • Blažený je, kdo má hodinku své smrti stále před očima a denně se na smrt připravuje. Jestli jsi někdy viděl umírat člověka, uvaž, že toutéž cestou půjdeš i ty.
  • Jakmile svitne ráno, pomysli si, že nedožiješ večera. A když nastane večer, neodvažuj se očekávat něco od příštího rána. Buď tedy vždycky připraven a žij tak, aby tě smrt nikdy nezastihla nepřipraveného.
  • Co nám dodává veliké důvěry ve šťastnou smrt, je naprosté pohrdání světem, vřelá touha po zdokonalování v ctnostech, zalíbení v kázni, úsilí o kající život, ochotná poslušnost, sebezapření a snášení jakéhokoli protivenství z lásky ke Kristu.
  • Uč se nyní umírat světu, abys potom začal žít s Kristem. Uč se nyní pohrdat vším, abys pak mohl bez překážky spěchat ke Kristu. Ukládej nyní svému tělu pokání, abys pak mohl mít pevnou důvěru.
  • Shromažďuj si nepomíjející bohatství, dokud máš čas. Nemysli na nic jiného než na svou spásu a pečuj o Boží věci.
  • Všechno tedy je nicotnost, kromě lásky k Bohu a služby jemu jedinému. Kdo totiž miluje Boha z celého srdce, nebojí se ani smrti, ani trestů, ani soudu, ani pekla; neboť dokonalá láska zjednává bezpečný přístup k Bohu. Koho však dosud těší hřešit, není divu, že ten se bojí smrti a soudu.
  • Přesto je dobré, aby tě od zlého zdržoval aspoň strach z pekla, když tě od toho neodvrací láska k Bohu. Neboť kdo nedbá Boží bázně, nedokáže nadlouho vytrvat v dobrém, nýbrž velmi rychle upadá do ďáblových osidel.
  • Mnohé lidi zdržuje od duchovního pokroku a od horlivosti v nápravě jedna věc: strach z obtíží čili příliš namáhavý boj. A naopak nejvíce pokračují v ctnostech především ti, kdo se snaží tím statečněji překonávat právě to, co je jim těžké a nepříjemné.
  • K rozhodnému polepšení napomáhají zvláště dvě věci: násilně se odtrhnout od toho, k čemu se kloní porušená přirozenost; a horlivě usilovat právě o tu ctnost, které se nejvíc nedostává. Rovněž se snaž od sebe odhánět a v sobě přemáhat právě to, co se ti často nelíbí u jiných.
  • Pamatuj na své předsevzetí a měj před očima Ukřižovaného! Máš se věru zač hanbit, pozoruješ-li život Ježíše Krista, že ses dosud nesnažil mu více připodobnit, přestože už tak dlouho kráčíš cestou k Bohu.
  • Když dospěje člověk až k tomu, že si nehledá útěchu u žádného tvora, teprve tehdy začne dokonale poznávat Boha; a také teprve tehdy bude opravdu spokojen, ať se přihodí cokoliv.
  • Pamatuj vždy na konec a na to, že ztracený čas se nevrátí. Bez péče a úsilí nikdy nezískáš ctnosti. Jakmile začneš vlažnět, začne být s tebou zle. Jestliže se však oddáš horlivosti, dojdeš velkého pokoje a v práci pocítíš ulehčení dík Boží milosti a lásce k ctnosti. Horlivý a snaživý člověk je připraven na všechno.
  • Kdo se nevaruje malých poklesků, znenáhla upadá do větších. Vždy se večer zaraduješ, když jsi užitečně strávil den. Bdi nad sebou, povzbuzuj se, napomínej se; a ať si jiní vedou jakkoli, ty se nezanedbávej.
  • Tvůj duchovní pokrok bude takový, jak usilovně budeš přemáhat sám sebe.

Z knihy Následování Krista
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře