Clive Staples Lewis

22. červen 2009 | 13.57 |
› 

V letním semestru 1929 jsem si přiznal porážku a uznal, že Bůh je skutečně Bohem...byl jsem asi tím nejsklíčenějším a nejneochotnějším konvertitou v celé Anglii.

Před námi jsou lepší věci než ty, které zůstaly za námi.

Často slýcháme o hrubosti nastupující generace. Sám patřím mezi staříky a dalo by se očekávat, že se postavím na stranu starších, ale ve skutečnosti mě více zaráží špatné chování rodičů k dětem než dětí k rodičům. Kdo z nás by se necítil v rozpacích při rodinném obědě, kde otec nebo matka jednají se svými dospělými potomky tak nezdvořile, že kdyby se tak chovali k jakýmkoli jiným mladým lidem, bylo by to jen příčinou ukončení známosti? Dogmaticky trvají na svém ve věcech, kterým jejich děti rozumějí lépe než oni, nezdvořile je přerušují, zcela zjevně si protiřečí, zesměšňují věci, které mladí berou vážně (někdy třeba jejich náboženství), urážlivě se vyjadřují o jejich přátelích. To všechno dává snadnou odpověď na otázku "Proč jsou stále pryč? Proč mají kteroukoli jinou domácnost raději než svůj vlastní domov?" Kdo by nedal přednost zdvořilosti před nekulturností?

Bůh k nám v našich zábavách šeptá, ve svědomí promlouvá, ale v bolestech křičí; jsou jeho tlampačem, kterým chce probudit hluchý svět.

Bylo by obtížné a pro mě dokonce odpuzující předpokládat, že Ježíš nikdy nepoložil skutečnou otázku, tedy otázku, na kterou neznal odpověď. To by z jeho lidství učinilo něco tak nepodobného našemu, že by se to už sotva mohlo nazývat lidstvím. Je pro mě snazší věřit, že když se zeptal: "Kdo se mě dotkl?" (Lk 8,45), opravdu to chtěl vědět.

Musíte si vybrat. Buď ten muž byl a je Synem Božím; anebo šílencem či něčím ještě horším. Můžete ho umlčet jako blázna, můžete ho poplivat a zabít jako démona; anebo mu můžete padnout k nohám a nazývat ho Pánem a Bohem. Ale neohánějte se žádnými blahosklonnými nesmysly o tom, že to byl velký mravní učitel. Tuto možnost nám nenechal otevřenou. Neměl to v úmyslu.

Neboť to, co přichází, je soud; šťastni jsou ti, které zastihne, jak pracují ve svých povoláních, ať už se chystají krmit prasata nebo vytvářejí dobré plány, aby zachránili lidstvo o sto let později před nějakým velkým zlem. Teď opravdu spadla opona. Ta prasata nikdy nebudou nakrmena, velké tažení proti bílému otrokářství nebo vládní tyranii nikdy nedostane šanci zvítězit. To nevadí; byli jste na svém místě, když přišla inspekce.

Strach je emoce; a je zhola nemožné – dokonce fyzicky nemožné – udržet si nějakou emoci dlouhou dobu. ... Krizové pocity jakéhokoli druhu jsou ze své povahy přechodné. Pocity přicházejí a odcházejí, a když přijdou, lze jich využít dobrým způsobem; nemohou však být naší pravidelnou duchovní stravou.

Věřím v politickou rovnost. Jsou však dva navzájem opačné důvody, proč být demokratem. Můžete si myslet, že všichni lidé jsou tak dobří, že se mohou podílet na vládě republiky, a tak moudří, že republika potřebuje jejich radu.

To je podle mého názoru falešná, romantická nauka o demokracii. Na druhé straně můžete věřit, že padlí lidé jsou tak zkažení, že žádnému z nich není možno svěřit nekontrolovanou moc nad jeho spoluobčany. Věřím, že toto je pravým důvodem demokracie - jak říká lord Acton - že "všechna moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně". Jedinou nápravou bylo odnětí pravomocí a jejich náhrada zákonnou fikcí rovnosti.


Válka nevytváří žádnou novou situaci: prostě jen vyostřuje trvalou lidskou situaci, takže ji nemůžeme dále ignorovat.

Děláme chybu, když srovnáváme válku s "normálním životem". Život nikdy nebyl normální.

Každá kniha by měla být zábavná. A dobrá kniha bude více, v žádném případě ne méně.

Nepoužívejte příliš velká slova pro vaše téma. Nepište "nekonečně”, když chcete říct "velmi”, jinak nebudete mít slovo, když budete chtít mluvit o něčem opravdu nekonečném.

Budoucnost je něco, kam se každý z nás dostane rychlostí 60-ti minut za hodinu, a to bez rozdílu, kdo to je a co udělá.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře