Buďme proaktivní

11. červen 2009 | 16.53 |

Slovo "proaktivita" v Bibli asi nenalezneme, přesto v některých starozákonních příbězích můžeme najít proaktivní muže nebo ženy a v Ježíšových podobenstvích varování před "neproaktivním" jednáním...

Proaktivita je významem blízká zodpovědnosti. Zodpovědnost (anglicky responsibility) se zkládá ze dvou slov odpověď  (angl. response) a schopnost (angl. ability), je to tudíž schopnost odpovědět. Být zodpovědným člověkem znamená uvědomovat si naši schopnost odpovědět na podnět a využít ji co nejrozumněji.

Mnoho z nás se trápí tím, že v kritických situacích reagují vznětlivě nebo prchlivě, vyřknou něco dřív, než si uvědomí následky, jednají náladově, mrzutě, obviňují okolí za to, jak se cítí, a co v danou chvílí prožívají... Toto jsou projevy takzvaného "reaktivního" člověka. Reaktivní člověk je ten, kdo nemá pod kontrolou své projevy, a neuvědomuje si skutečnou zodpovědnost, kterou má v oblasti reakcí na podněty...

Proaktivní jednání znamená uvědomit si, že mezi podnětem a reakcí je mezera, ve které máme prostor zvolit si, jak chceme reagovat na základě našich hodnot a cílů. Jednat proaktivně taky znamená uvědomit si, že to, jak se v danou chvíli cítíme, neovlivňují okolnosti nebo lidé kolem nás, ale my sami...

"Dobrovolný souhlas s tím, co se nám děje, nás zraňuje mnohem víc než to, co se nám děje."

Bůh nás stvořil se základní schopností činit rozhodnutí a zvolit si, jak budeme na různé situace reagovat. Jsme stvořeni, abychom se aktivně a iniciativně vzpírali ďáblu a přibližovali Bohu, byli věrni, milovali druhé a pečovali o ně. Život křesťana má být v každém okamžiku zodpovědný a proaktivní.

Klíčový problém reaktivního jednání jsou naše nedobré návyky. Návyk je zautomatizovaná reakce na určitý podnět. Pokud jsme celou řadu let žili jako nevěřící v tomto světě, bez hodnot, životního smyslu, zásad, tak se nemáme co divit, že i když jsme uvěřili, tak v mnoha situacích jednáme podle stejných zakořeněných vzorců chování jako předtím. Prvním krokem na cestě ke změně je opravdu si uvědomit, čemu a komu věříme, a jaký je náš životní cíl včetně hodnot, které vyznáváme. Druhým krokem je zamyslet se nad tím, co to pro nás znamená v praktickém životě a v reakcích na různé situace.

Obnovte se duchovním smýšlením, oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.     (Efezským  4,23n)

1. Uvěřili jsme Biblickému Bohu. Bohu, který se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost. Bohu, který miluje a nenávidí, žehná a proklíná, dává život a usmrcuje, ospravedlňuje a soudí. O tom, jaký Bůh je a co od nás vyžaduje se můžeme dočíst v Bibli a měli bychom věnovat čas, abychom opravdu poznávali Toho, kterému věříme, a netvořili si vlastní ideální a vyhovující představu osobního Boha!

2. Je to Bůh, který způsobuje naše chtění i skutečné činění. Z jeho milosti jsme, dýcháme, přemýšlíme, toužíme být svatí a bezúhonní. Taky bychom to vše měli činit pro něj, uctívat jej našimi rozhodnutími, závazky, slovy, skutky, úsilím a námahou. Nejde o to, abychom dosáhli nějakého vlastního úspěchu, ale abychom se naučili každodenně jednat na základě našeho přesvědčení a naší víry. Vždyť strom se pozná po ovoci a pokud naše jednání neodráží to, čemu věříme, je něco v nepořádku.

3.  V 2. Listu Korintským  13:5  se píše:"Sami sebe se ptejte, zda vskutku žijete z víry, sami sebe zkoumejte." apoštol Pavel nás nabádá, abychom analizovali naše chování, myšlení, slova, reakce, jestli je to vše založené na proaktivním uvědomění si, čemu vskutku věříme. Reaktivní člověk tvrdí: "Jsem, jaký jsem, a nemohu s tím nic dělat. Můj život je určován něčím, co stojí mimo mě a nemohu to nijak kontrolovat. K tomu, co dělám, mě nutí okolnosti a nemohu si svobodně zvolit." Zatímco proaktivní člověk říká: "Jsem zodpovědný za to, jak se chovám, co říkám, jestli miluji nebo ne. To, že jsem zklamaný, jsem si svobodně zvolil a není to ničí vina. Jednám tak, jak jednám, protože jsem se pro to rozhodl a tudíž mé chování vyplývá z toho, čemu věřím a o čem jsem přesvědčen"

Dobrý příběh ukazující na naléhavost proaktivního jednání v životě křesťana je zapsán v Matoušovi 25. kapitole.

Bude tomu, jako když člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek; jednomu dal pět hřiven, druhému dvě, třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který přijal pět hřiven, ihned se s nimi dal do podnikání a vyzískal jiných pět. Tak i ten, který měl dvě, získal jiné dvě. Ten, který přijal jednu, šel, vykopal jámu a ukryl peníze svého pána. Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat. Přistoupil ten, který přijal pět hřiven, přinesl jiných pět a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi pět hřiven; hle, jiných pět jsem jimi získal.‘ Jeho pán mu odpověděl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.‘ Přistoupil ten se dvěma hřivnami a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi dvě hřivny; hle, jiné dvě jsem získal.‘ Jeho pán mu odpověděl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.‘ Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: ‚Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk, sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří.‘ Jeho pán mu odpověděl: ‚Služebníku špatný a líný, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal. Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven! Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘

V čem se zachoval poslední služebník špatně?

Věřím, že právě v tom, že nejednal podle svého přesvědčení. Vyznával, že věděl, jaký je jeho Pán, co od svých služebníků žádá a co žádá od něho, ale přes to vše se zachoval úplně opačně. Věděl, co má dělat, ale nečinil to. Kolikrát my jako křesťané z Bible víme, co máme dělat, ale nečiníme, známe našeho Boha a jeho zaslíbení, že se brzy vrátí, ale zdaleka se nechováme tak, že jej očekáváme právě dnes a v tuto chvíli. Opravdu se bojíme Boha a jeho trestu, který přijde na špatné a líné služebníky, nebo to pouze vyznáváme, zpíváme, čteme... ?"Sami sebe se ptejte, zda vskutku žijete z víry, sami sebe zkoumejte."

Proto cítím, že je pro každého věřícího nezbytně nutné učit se proaktivitě.

Nejdříve je nutné si zopodvědět pár otázek:

- Patří můj život opravdu Bohu?

- Chci se opravdu řídit Boží vůlí a ne svou?

- Co Bůh po mně chce a jaký má Bůh žebříček hodnot?

Dále je nutné najít si čas nejen na čtení Bible a modlitbu, ale také na sebereflexi - zkoumání vlastního jednání, dát prostor a čas Duchu svatému, aby nám ukazoval na konkrétní situace a konkrétní reakce, které se mu nelíbily popřípadě líbily. Je to čas, kdy analizujeme své jednání, čím bylo způsobeno, jaké by mělo být na základě jakého přesvědčení. Pokud patříme Bohu, tak přijímáme jeho hodnoty a cíle za své. Zkoumejme, zda se tato skutečnost odráží i v našem jednání a reakcích. Pokud ne, ptejme se čím je to způsobeno. Je-li to špatnými návyky, vybudujme s Boží pomocí nové. Dobrá pomůcka jak na to, je vytvořit nový návyk nejprve v mysli tím, že si danou situaci představíme a zkusíme si také představit, jak bychom měli správně reagovat. Tak budeme lépe připraveni na skutečnou situaci... Návyk vzniká až po několika reakcích, buďme vytrvalí a bdělí, ať jsme připraveni v danou chvíli.

Bůh je mnohdy s námi trpělivý a učí nás jednat správně. Proč bychom museli ve stejné situaci opakovaně selhávat? Učiňme závazek využít prostor mezi podnětem a reakcí a dobrovolně si zvolit správnou odezvu.

Jedna z klíčových součástí evangelia je výzva k pokání. Pokání však není pouze lítost nad hříchem, ale také změna smýšlení a vztahu k hříchu. Pokání je čas sebereflexe, kdy přemýšlíme, jak hříšné jednání nahradit jednáním spravedlivým a Bohu milým.

Proaktivní člověk se zaměřuje na to, co může změnit, co svým jednáním může ovlivnit a učinit a za věci, které ovlivnit nemůže, se modlí. Proaktivní člověk nesoudí, neodsuzuje ani neobviňuje druhé, ale zamýšlí se nad tím, jak by měl v oné situaci reagovat správně. Z každého vztahu, situace, problému, konfliktu se můžeme učit jednat proaktivně a zásadově. Každou vteřinu si volíme, jak reagovat a co dělat. Nejde jen o to, zbavit se špatných a hříšných návyků, ale také usilovat o návyky dobré a spravedlivé, to vše se děje skrze naše reakce na každodenní podněty.

To sum up! (Co se shrnutí týče)

1. Zkoumejme sami sebe, zda vskutku žijeme a jednáme z víry.

2. Pokud jsou naše reakce v protikladu s naší vírou čiňme pokání a přemýšlejme nad tím, jak bychom se měli chovat správně.

3. Zaměřujme se na to, co můžeme změnit a ovlivnit a neobviňujme druhé. "Problém je, když si začneme myslet, že problém je někdy mimo nás."

4. Nebojme se činit závazky a sliby, jsou základem a nejžřetelnějším projevem naší proaktivity.

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře