Chraň svoje srdce – John Eldredge

12. únor 2009 | 06.42 |

Chraň svoje srdce – John Eldredge

Jen máloco má pro nás zásadnější význam než nᚠvlastní život. A jen v máločem se vyznáme méně. Působení dnů a let života, kdy nechápeme, co se děje, se střídá a přináší nenápadné zvětrávání. Začínáme pochybovat o tom, kam vlastně patříme a ztrácíme přehled o tom, co je v životě nejdůležitější. Práce Johna Eldredge, který ideově navazuje na předchozí titul Pozor! Srdce muže, formou příběhů a volných úvah čtenáři nabízí východisko ze zdánlivě bezvýchodné situace. Vede k poznání, že mají-li se skutečně věci změnit, pak k první a nejdůležitější změně musí dojít v našem nitru – vlastním srdci.

citáty z knihy:

Jen máloco má pro nás zásadnější význam než nᚠvlastní život. A jen v máločem se vyznáme méně.

Dokud nevezmeme na vědomí, že pozadím našeho každodenního života je válka, nikdy životu neporozumíme.

Na to, co vás čeká dál, budete potřebovat své srdce v celku.

Nevidíme jasně, protože se nedíváme očima srdce.

(2.

Kor 4,16-18)

A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme.
Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy
nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné.


Výroky hovoří k mysli, ale když vyprávíte příběh, mluvíte k srdci.

Ve skutečnosti se toho odehrává více, než vidí oči. Daleko více. To je věčná pravda číslo jedna.

Nejste to, za co se pokládáte. K vašemu životu patří sláva, ze které má nepřítel hrůzu a kterou hodlá za každou cenu zničit.

Svůj život neuvidíte jasně, dokud nezačnete přemýšlet v mýtech. Dokud se na věci nezačnete dívat očima srdce.

Člověk nikdy není velkým, dokud jeho mysl převyšuje jeho srdce.

"Já chci srdce, protože mozek člověka nikdy neudělá šastným, a štěstí je nejlepší věc na světě."

Když vám nepřítel ukradne srdce, ukradne vás samotné – a vy hrajete klíčovou roli v příběhu.

Srdce je středobod; abychom našli život, musíme je znovu učinit středem života.

Mysl poznává a vyhodnocuje informace, zůstává, aspoň většinou, nezaujatá. Srdce je pramen našich pocitů.

Pocity nejsou srdce, jen jeho hlas.

Láska je život našeho srdce.

Charakter určují naše motivy a motivy jsou vždycky záležitostí srdce.

Když Bůh vyzval Šalamouna, aby ho žádal o cokoli na světě, poprosil Šalamoun o moudré a vnímavé srdce. (1. královská 3,9).

Naše nejhlubší myšlenky spočívají v našich srdcích.

Tím, co utváří naše životy, jsou myšlenky a záměry srdce.

Nepatříme Bohu, vlastně nejsme vůbec křesané, dokud nezapojíme srdce, dokud neuvěříme srdcem.

Dt 4,9 Jenom si dej pozor a velice se střez zapomenout na věci, které jsi viděl na vlastní oči, aby nevymizely z tvého srdce po všechny dny tvého života. Seznam s nimi své syny i vnuky.

Pamě je životně důležitá a pamě je funkcí srdce.

Stroje produkují jednotky masové výroby, ale umělecká díla se rodí v lidských srdcích.

Úspěch i selhání v tom, co děláme, lze do značné míry předvídat podle toho, nakolik do toho vkládáme celé srdce.


Díky tomu, co milujeme, stojí život za to.

 

Srdce je bod, kde se dva lidé dotýkají, místo, kde se setkají.

Nejde o aktivitu; jde o důvěrný vztah s Bohem.

 

Tak tedy jděte a zamilujte se! Vykonejte něco hrdinského – zachraňte někomu život. Žijte odvážně. Rozpomeňte se, že středobod je srdce. Ani mysl, ani vůle. SRDCE!

 


Je nám určeno být lidmi plnými života. Žít ve stále rostoucí slávě.

 


Vᚠpříběh nezačíná hříchem; začíná slávou, kterou vám Bůh udělil.

 


Bůh je oslaven v člověku plném života.

Naše nejhlubší obava není, že bychom byli nedostateční. Nejvíce se obáváme toho, že máme nepředstavitelnou moc. Tím, co nás děsí, je naše světlo, nikoli naše temnota. Ptáme se sami sebe: "Kdo jsem já, že bych mohl být geniální, oslňující, nadaný a skvělý?" Naopak: kdo jste, že byste takoví neměli být? Jste Boží děti. Když se budete držet zpátky, světu tím neposloužíte. Na tom, že se zmenšíme, abychom ve svém okolí nevzbuzoval pocity nejistoty, není nic osvíceného. Jsme zrozeni k tomu, abychom zjevovali Boží slávu, která je v nás... A když dovolíme, aby naše světlo zářilo, dáváme tím bezděky i druhým lidem souhlas k tomu, aby dělali totéž. Když jsme osvobozeni od svého vlastního strachu, naše přítomnost automaticky osvobozuje druhé.

Když se znovu podíváme na to, jakými způsoby Ježíš lidi vykupuje, na prostředky, kterých používá, když naplňuje muže a ženy životem, zjistíme, že nám nabízí život prostřednictvím Čtyř proudů:

·       učednictví,

·       poradenství,

·       uzdravování,

·       duchovní boj

Můžeme vstávat proto, že je potřeba vyřídit věci, které máme ten den na seznamu; při tom se můžeme řídit svými morálními zásadami a čímkoli, v čem máme v dané chvíli jasno. Nebo se můžeme probudit uprostřed nebezpečného Příběhu jako blízcí Boží spojenci a vydat se s ním do neznáma.

Znát Boha, o to jde!

Zásluhou Ježíše Krista jsme dostali dobré srdce, ale dosud jsme se nenaučili jím žít.

Nehledáme moudrost proto, že je to prostě dobrý nápad; hledáme ji proto, že jinak je po nás veta.Bez moudrosti se neobejdeme, ale také si s ní nevystačíme.

Boží hlas k nám přichází ze vnitř, ze srdce., z Božího příbytku.

Lidé, kteří chodili s Bohem ve svém čase:

Athanasius, Bonaventura, Juliana z Norwiche, bratr Lawrence, A. W. Tozer

Nᚠživot je příběh.

Celá ta věc, které říkáme křesanský život, má za úkol umožnit obnovu a osvobození našeho srdce.

Život do nás vchází našim srdcem.

Duch svatý je poradce nastěhovaný Bohem do našeho srdce.

Bylo nám řečeno: "Celým svým srdcem v boha důvěřuj" (Př 3,5), ale upřímně řečeno to pro nás není jednoduché.

Máme milovat z upřímného srdce ( 1 Pt 1,22)

Srdcem věříme (Ř 10,10)

Naše nejhlubší přesvědčení – ta, která formují nᚠživot – se nacházejí někde v hloubi našeho srdce.

Víte, svá základní přesvědčení si vlastně nevytváříme my; spíš se v nás vytváří sama, v době našeho dětství.

Kolik z nás si připadá v životě ztraceno prostě proto, že si v našem raném světě nikdo nevšiml naší slávy a nepotvrdil ji?

Pravda nás osvobodí, až pronikne do hlubin našeho srdce.

Pokaždé, když si všimneme, že děláme něco, s čím bychom ráda přestali, ale nedokážeme to, měli bychom si začít dělat určité starosti.

Ježíš nepřišel jen pro to, aby nám odpustil, ale aby nás uzdravil.

Bez pomoci srdce není šance, abychom Boha našli, protože srdce je Jeho příbytek.

Ježíš žádá o dovolení, aby mohl přijít a uzdravit nás.

Svými hříchy dáváme nepříteli určitý nárok na svůj život. (Ř 6,16)

Dokud budeme mít v sobě neuzdravená místa a trhliny, nemůžeme žít ve svobodě,

Nesmíte přistupovat na žádnou dohodu s ďáblem.

Nesmíte nepříteli nic odsouhlasit.

Když odmítneme uznat existenci zuřivé bitvy o naše srdce, dáváme nepříteli volné pole, aby kradl, zabíjel a ničil.

Jestli to nepřináší svobodu, jestli to nepřináší život, není to křesanství.

Nepřítel se vás vždycky snaží přimět,abyste dotyčnému provedli přesně to, co mu dělá on.

Nepřítel kolem člověka vytváří něco jako gravitační pole, které každého, kdo vstoupí do jeho života, táhne k tomu, aby mu ubližoval stejným způsobem jako nepřítel sám.To nejste vy!

Dětské přísahy jsou velice nebezpečné věci; fungují jako významné dohody s Nepřítelem a poskytují mu svolení vstoupit do určitých oblastí našeho života.

Veškerý duchovní boj se řídí jednoduchým vzorcem, který nám poskytl Jakub: podřiďte se – a vzepřete se (4,7)

Hlavní důvod, proč většina lidí nikdy nepoznala svobodu a život, který nám Ježíš slibuje, spočívá v tom, že za ně nejsou ochotni bojovat nebo je od toho někdo odradil.

Prvním křesanům se říkalo "stoupenci té Cesty" (Sk 9,2;18,25-26) Našli Cestu života a cele se jí oddali.

A přijde cokoli, budeme své srdce potřebovat celé.

Ďáblova strategie: Rozděl a panuj

"ty to dokážeš, stojíme za tebou. Ta slova pro každého něco znamenají.

I když patříme k ohromné společnosti, jsme určeni pro život v malých skupinkách.

Církev znamená společenství.

Člověk nemůže být oddaný davu lidí. Oddanost vídáme v malých jednostkách.

Všichni kdo uvěřili byli jedné mysli a jednoho srdce (Sk 4,32)

Přišel jsem, naučil jsem se, odešel jsem. To nestačí. Srdce zůstávají pohřbená, zlomená, nedotčená, nepoznána.Nᚠvýklad toho, co prožíváme, skoro vždycky odhaluje, jakými toužíme být.

Společenství ukáže místa, kde jsme ještě nedosáhli svatosti, a to zrovna ve chvíli, kdy si budeme uvědomovat, jak daleko ještě ke svatosti nají ti ostatní.

Pro lidi, se kterými žijete ve společenství, je vᚠživot otevřená kniha.

Vaše srdce je dobré a srdce ostatní taktéž.

Opravdové společenství je věc, o kterou budete muset bojovat, abyste je získali, a budete muset bojovat, abyste je udrželi nad vodou.

Společenství není náhražka za Boha.

Křesanský život je heroický epos.

Shromažďujme do svých srdcí zásoby, abychom pak mohli rozdávat druhým.

Naše srdce je vždy to první, co jde stranou.

Z Boží plnosti přijímáme požehnání.

Život nás vysává do sucha a my se s tím smiřujeme jako s naprosto normální životní realitou.

Pečovat o své vlastní srdce není sobectví, je to způsob jak začít milovat.

Co ostatním nabídnete, když je vaše srdce prázdné?To podstatné je láska a bez srdce nemůžete milovat.

Jak zacházíte s vlastním srdcem, tak budete zacházet se srdci ostatních.

Pečovat o své srdce je také způsob, jak chránit svůj vztah s Bohem.

Celý nᚠživot se řídí očekáváním druhých lidí. To není dobré!

Potřebujeme ticho a samotu. A často. Ježíš nám v tom šel příkladem.

Pečovat o své srdce je první protiúder proti intrikám nepřítele.

Útok o naše srdce začíná tím, že mám pocit přílišné únavy nebo toho, že je toho na nás moc.

V naší době je nepřítelova strategie: Zaměstnat a pohánět.

Buďte k sobě laskaví. Pečujte o své srdce. Budete je potřebovat.

V této chvíli jdeme do války. Konec se blíží. Hodina pokročila a jiní vás potřebují. Potřebují vaše srdce.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře