Uspořádej svůj svět - Gordon MacDonald

30. leden 2009 | 08.29 |

Uspořádej svůj svět - Gordon MacDonald

Ve světě, v němž jsme denně zaplavováni množstvím informací a změn, není vůbec snadné obstát a obhájit vlastní postoje a rozhodnutí. To nám umožní pouze vnitřní kázeň a určitý řád, který dáme věcem okolo nás.

O tom, zda budeme ve svém jednání úspěšní, rozhodnou mimo jiné i následující skutečnosti:

– Sleduji, v jakém stavu se nachází můj soukromý svět?
– Jednám citlivě, nebo jen podle zaběhaných schémat a vzorců?
– Jsem schopen postavit se tomu, co mě bezohledně žene kupředu?
– Vnímám čas jako dar, který mohu využít, nebo jsem jeho sluhou?
– Dokážu brát v úvahu své schopnosti, svá omezení a své priority?

citáty z knihy:

Lidé se ani tak nehroutí, jako spíše "rozpadají na kousíčky"

Úspěšní lidé, s nimiž se setkávám a kteří se potýkají s chaosem, obvykle mluví  o osobním  rozměru svého života. Jeho "veřejný" rozměr obyčejně zvládají docela dobře.

Vnést pořádek do svého osobního života znamená pozvat Krista, aby vládl nad každou jeho součástí.

1. Motivace

2. Jak nakládáme s omezeným množstvím času

3. Jak nakládáme se svou myslí

4.Oblast našeho Ducha

5. Odpočinek

 

Vnější svět aktivity musí být ovládán vnitřním světem Duchovní reality.

Každý sebemenší čin všedního dne tvoří nebo boří charakter

Kéž jsou vnější a vnitřní člověk jedno (Sokrates)

Dávej si pozor na neplodnost zaneprázdněného života.

Neohlížej se na žádnou jinou velikost než na velikost duše a na žádné jiné bohatství než na poklady srdce.

Každý den sledujme, v jakém stavu se nachází náš život.

Lidé se hroutí, protože jim uprostřed vnějších tlaků chybí vnitřní podpůrné zdroje.

Nedopusťte, aby vás svět vtlačil do své formy.

Musíme mít nějaké klidné místo, kde je všechno v pořádku, místo, odkud můžeme čerpat energii k překonání všech nepokojů.

Uvědomte si svůj sklon jednat podle schémat a vzorců, které nepocházejí od Boha, nýbrž z vaši špatně uspořádané minulosti.

Bible nikde nemluví o dobrovolnících, ale jen o povolaných.

Ježíš rozděloval lidi podle jejich sklonu být hnán a jejich ochoty nechat se volat.

Vlečený člověk:

1.velice často jej uspokojí jen výkon

2. Záleží mu na symbolech úspěchu

3. Je lapen v neustálé honbě za lepšími výsledky (Úspěch vystavuje člověka tlaku ze strany lidí)

4.Má sklon nebrat ohled na poctivost

5. má omezenou schopnost jednat s druhými lidmi.(plány jsou pro něj důležitější než lidé)

6. má sklon k velké soutěživosti

7. často disponuje vulkanickou silou hněvu

8. Je většinou abnormálně zaneprázdněn (nemají čas udržovat běžné vztahy)

je možná změna? Ano: Musí začít nelítostně hodnotit své motivy a hodnoty.

Postavte se tomu, co vás pohání, a teď tiše naslouchejte Kristovu volání.

Vnímej sám sebe, jako Kristem povolaného správce a nikoli jako pána účelu své existence.

Vedení lidé mají vnitřní sílu, vytrvalost a moc, které jsou vůči ranám zvenčí odolné.

Člověk si nic nemůže přisvojit, není-li mu to dáno z nebe.

Úkolem správce je prostě dobře s něčím hospodařit, dokud si to majitel nevezme spátky.

Vedený člověk:

   1. chápe princip správcovství
   2.  Přesně ví, kým je (To co dělají nedokážou odlišit od toho, kým jsou)
   3. neztrácejí ze zřetele základní cíl
   4. chápe co znamená pevný závazek
   5. v jeho životě je radost a pokoj

 

Vnímejte čas jako Boží dara jako něco, s čím stojí za to dobře hospodařit.

Musíme se chopit vlády nad svým časem.

Musíme jasně chápat své poslání a podle toho rozhodovat, jak nakládat ze svým časem.

Neučme se chápat svoje vlastní meze.

Nacházejme čas na čerpání vnitřní síly.

Kde jsou vaše priority tam bude i váš čas
Špatně využitý čas

-plyne směrem k našim slabostem

-         postupně podléhá vlivu dominantních lidí v mém okolí.

-          podřizuje se požadavkům  všech nepředvídatelných okolností. (jsme ovládání tyranií naléhavého)

-         ne všechno co volá nejhlasitěji, je to nejnaléhavější (Pokud je člověk vždy k dispozici, ztrácí na hodnotě)

-         bývá investován do věcí, které si získají veřejné uznání (okamžitě nám přinese největší chválu)

 

Musím vědět, kdy a za jakých okolností jsem nejvýkonnější

Kvalita lidského charakteru se do značné míry pozná podle toho, co si vybere a odmítne uprostřed všech příležitostí, které na něho v životě čekají.

 

Každý musí konat svou povinnost v "postavení, v němž ho Bůh povolal.

Závod je třeba běžet vyrovnaným tempem až do konce.

Musíme používat svou mysl  za účelem růstu.

Bezmyšlenkovité fungování vede k pocitu osobního chaosu

Mysl je nutno cvičit, aby byla schopna uvažovat, analyzovat a vymýšlet nové věci.

Usiluj o každodenní procvičování své mysli.

3 ZÁKLADNÍ SFÉRY ŽIVOTA KŘESŤANA:

vnitřní život

vnější život služby

intelektuální život logického uvažování

 

Křesťané by měli být nejzdatnějšími  a nejtvořivějšími mysliteli s tím nejširším záběrem na světě. Máme mysl Kristovu. To nám poskytuje potenciální intelektuální šíři, kterou neznovuzrozená mysl nemá. Nabízí nám uvažovat z nadčasového hlediska věčnosti. V Kristu je základ pravdy, díky němuž by naše myšlenky, naše analýzy a naše nápady měly patřit k nejmocnějším naší doby.

 

Myšlení je úžasná schopnost, kterou Bůh dal člověku, aby mohl objevovat a pozorovat stvořený svět, porovnávat jeho jednotlivé součásti a pokud možno je náležitě používat, aby to zrcadlilo Stvořitelovu slávu.

 

Ti, kdo myslí, vidí staré věci novými způsoby; analyzují hypotézy, oddělují pravdivé od falešných. Lidé, kteří myslí, popisují staré pravdy novými slovy a formami; pomáhají druhým pochopit, jak v životě uplatnit různé teorie.

 

Po celém stvořeném světě Bůh ukryl věci, které mají lidé hledat, používat a díky nim pak poznávat povahu samotného Stvořitele.

 

Mysl je nutno trénovat!

 

Využívejme všechno, co se naučíme ke službě druhým (Tak jak to dělal Kristus)

Intelekt si nepěstujeme jen pro sebe, ale i pro druhé

Rosteme tím, že se naučíme naslouchat

Naučte se klást DOBRÉ otázky.

Většina lidí touží něco o sobě říci. Starší lidé jsou studnicí poznání.

Ptáním se nejen učíme, ale také můžeme druhé povzbudit a projevit jim lásku.

Od všech lidí se můžeme něco naučit.Učme se oceňovat nové způsoby, jimiž lidé kolem mě obohacují svět.

Naslouchejte učitelům a rádcům

Člověk, který se naučí respektovat své rutinní úkoly a povinnosti, dosáhne z dlouhodobého hlediska nejlepších výsledků

Rosteme skrze naslouchání – aktivní naslouchání, kdy klademe otázky, pozorně sledujeme, co se kolem nás děje, všímáme si příznivých a nepříznivých důsledků, které postihují lidi vlivem jejich rozhodnutí.

Rosteme čtením.

Ptám se lidí: "Co v poslední době čtete?"

Rosteme pomocí disciplinovaného studia.

Cílem DS je shromažďování velkých souborů informací a poznání, z nnichž později mohou vyrůstat kázání a rozhovory, knihy, články. Zkoumá a objevuje pravdu a poznání z nejrůznějších zdrojů.

Studovat znamená vytvářet si dobré třídící  systémy pro skladování získaných informací, aby nepřišly nazmar.

Klaďme si otázku, zda svým partnerům  vytváříme a chráníme čas na čtení a studium.

Studenty každého věku poznáte především podle toho, že si dělají poznámky.

Když však začnete vážně pečovat o růst a rozvoj své mysl, stane se něco krásného. Začneme plněji poznávat Boha a budeme mnohem užitečnější ve službě druhým, protože právě tak, jak nás Bůh původně stvořil, začneme svou vycvičenou myslí také zrcadlit Boží slávu.

Když se duch člověka nachází v chaosu, často to znamená nedostatek vnitřního klidu a vyrovnanosti.

Přistupujme k duchovnímu rozměru existence s kázní.

Uložte si ve své vnitřní zahradě síli a odvahu (Vnitřní zahradničení)

Děláme si kapli ze svého srdce, kam se můžeme čas od času uchýlit, abychom s Ním měli klidné, pokorné a láskyplné obecentsví.

Ten kdo si dělá pořádek ve svém vnitřním světě, dělá místo Bohu, aby tam mohl přijít a mluvit.

Nebojme se být o samotě a v tichosti před Kristem.

To nejdůležitější je vydat své nejnitrnější já Ježíši.

4 ZÁKLADNÍ CVIČENÍ KŘESŤANA:

-         vyhledávání samoty a ticha

-         pravidelné naslouchání Bohu

-         úvahy a meditace

-         modlitba jako uctívání a přímluvy

 

Bůh obyčejně nekřičí, aby ho bylo slyšet.

Potřebujeme najít Boha – a toho nelze najít v hluku a nepokoji. Bůh je přítel ticha. Podívejte se, jak příroda kolem nás -  stromy, květiny, tráva – roste v tichu; Podívejte na hvězdy, měsíc a slunce, jak se pohybují v tichu.... Čím víc přijmeme v tiché modlitbě, tím víc můžeme dávat ve svém aktivním životě. Potřebujeme ticho, abychom byli schopni dotýkat se duší. Podstatné není to, co říkáme, nýbrž to, co Bůh říká nám a skrze nás. Všechny naše slova budou zbytečná, pokud nebudou vycházet zevnitř; Slova, která nepřinášejí světlo, zvěstují tmu.

Potřebujeme být čas od času sami. Potřebujeme chvíle, kdy se odpoutáme od běžných povinností, od ostatních vztahů a od požadavků okolního světa, abychom se v zahradě mohli setkat s Bohem.

Uplatňujme v zahradě kázeň a naslouchání.

Naslouchejme pokaždé, když otevřeme Bibli.

Vedení deníku-způsob jak naslouchat Bohu

Proces připomínání, který deník umožňuje, je velice důležitý.

Bůh používá muže, kteří jsou natolik slabí a chatrní, že na něho spoléhají

Prním krokem v duchovní kázni je vyhledat samotu a ticho

Druhým krokem je naučit se naslouchat Bohu.

Třetí krok, stiskní klávesy "enter", spočívá v úvahách a meditacích.

Meditujme nad písemem, nechme jej proniknout do nejhlubších zákoutí naši bytostí.

Rozjímání nad něčím z Boží povahy nebo z jeho jednání někdy otevírá mysl pro nové vedení nebo nové povědomí o něčem, co se nám Pán snaží říci.

Rozjímání či meditace vyžaduje jistou dávku představivosti.

A protože zaměřujeme pozornost na Jeho slovo, můžeme si být jisti, že naše rozjímání povede Duch Svatý.

Svatost spočívá v tom, že jsme zvyklí i to nejnepatrnější jednání vztahovat k Bohu. Žijme v Bohu; Jednjme z čiré lásky k Bohu.

Nechť je nitrná modlitba tím posledním, co uděláte, než usnete, a tím prvním, když se probudíte.

Dokud neuvěříme, že modlitba je opravdu reálná a vysoce významná činnost, že skutečně sahá za hranice času a prostoru až k Bohu, který doopravdy existuje, nikdy si neosvojíme návyky uctívání a přímluvných modliteb. K tomu je zapotřebí vědomého úsilí a překonání té části osobnosti, která si myslí, že modlitba není přirozenou součástí života.

Modlitba ve své nejryzejší podobě uznává, že jsme slabí a závislí na Bohu.

Člověk vykazuje značný duchovní růst, když vidí, že může přiznat svou potřebu vztahu s Bohem, aby se mohl stát lidskou bytostí podle stvořiteloova záměru.

Musíme podstivě zkoumat, jaké ctnosti nám nejvíce chybějí, jaké je nejtěžší získat, do kterých hříchů nejčastěji upadáme a při kterých příležitostech slháváme nejčastěji a s největší zákonitostí. V hodinu boje se musíme s naprostou důvěrou obrátit k Bohu, pevně přebývat v přítomnosti jeho božského majestátu, pokorně Ho uctívat a předkládat mu své strasti a své slabosti. Takto v něm najdeme veškeré ctnosti, přestože nám možná všechny chybějí.

Při uctívání a přímluvách jde mnohem více o to, abychom se ztotožnili s Božími plány a záměry, než o prosby, aby se on ztotožnil s mými.

Modlitba představuje radikální proměnu všech našich dušeních pochodů, protože při modlitbě směřujeme sami od sebe, od svých starostí, zájmů a sebe uspokojení – a všechno, co vnímáme jako své, obracíme k Bohu v prosté důvěře, že skrze jeho lásku bude vše učiněno nové.

"Otče, kéž vidím zemi nebeskýma očima"

Život, který chce být plně poslušný, zcela poddajný a cele naslouchat, ohromuje svou plností.

Modlitba je vzdání se sama sebe

Prosme Boha o moudrost a o pomoc.

Prvním  kdo v Bibli odpočíval, byl samotný Bůh

Takto nám Bůh ukázal klíč k pořádku v našem soukromém životě

Odpočinek je nutnost

Odpočinek není "zábava"

Odpočinek tedy v prvé radě znamená čas, kdy se člověk ohlédne a uzavře smyčku. Hledíme na svou práci a klademe se otázky: Co moje práce znamená? Pro koho jsem ji dělal? Nakolik se mi podařila? Proč jsem ji dělal? Jaké výsledky jsem očekával a jakých jsem dosáhl?

Toužíme cítit, že naše práce něco znamená.

Jaký mám na dnešek úkol? Pokud si člověk neklade tuto otázku pravidelně, vystavuje se nebezpečí chybného úsudku a směru

Odpočinek sedmého dne znamená uctívat Boha s křesťanskou rodinou

Pohlédni zpět, vzhůru a kupředu

Neodpočívejme proto, že máme hotovo; odpočívejme, protože to Bůh přikázal a protože nás s potřebou odpočinku stvořil

Snažíme se být několika lidmi najednou, anižbychom se plně potřídili jedinému, hlavnímu Životu v nás

Činy mluví hlasitěji než slova

Pořádek ve vnitřním životě nenastolíme pomocí aktivity ve vnějším světě.

Do porstoru vnitřního světa unikneme jen tehdy, když usoudíme, že to je důležitější činnost než všechno ostatní, co děláme.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře