Jak vidí Bible člověka

30. leden 2009 | 07.55 |


Jak vidí Bible člověka


Člověk je na počátku Bible, v knize Genesis, uváděn ve vší slávě. Už při stvoření dává Bůh člověku mimořádnou péči. Všechno ostatní tvorstvo Bůh učinil svým slovem jako živé. Člověka však uhnětl z prachu, obrazně řečeno, vlastníma rukama. První jako mrtvé tělo, až potom mu vdechl život .

Člověk je představen jako Boží Obraz. Všechno stvoření bylo učiněno pro člověka, aby člověk z něj mohl mít užitek. Člověk byl vyzván, aby studoval, porozuměl zemi a jejím zákonům, aby ji zušlechťoval, obdělával a aby nad ní panoval.

Bůh učinil člověka jako pár. Člověk, Adam jako muž vznikl už s výhledem na Evu jako ženu, v páru se ideál člověka naplňuje.   Manželství představuje Bible jako institut, který je od počátku stvoření člověka. Byl učiněn jeden muž pro jednu ženu a jedna žena pro jednoho muže.

V Bibli vidíme, že vše, co je, je z milosti Boží. Písmo nás učí vidět ve všem, co nás obklopuje Boží milost, lásku a péči.
 
Člověk je tedy představen slavně. Avšak Bible jej neidealizuje.  Člověk žil v ráji, Edenu. Kdyby ale tento ráj neměl východ,  byl by jen klecí. Opravdová láska dává člověku vždy na výběr ji přijmout a nebo odmítnout. Láska dává svobodu a volnost milované bytosti, i když touží po tom, aby ji člověk přijal a opětoval. Východem Z Edenu se stal strom poznání dobrého a zlého. Člověk již nebyl nucený poslouchat, ale měl i možnost  neposlechnout. Člověk mohl odmítnout Boží lásku tím, že by neposlechl svého Stvořitele a šel by svou cestou. Bůh ale stvořil člověka, aby s ním měl vztah a aby byli spolu. Proto jekékoli odvrácení od Boha v člověku způsobuje prázdnotu, nenaplnění a v konečném důsledku smrt.

Ve chvíli přestoupení zákona ztrácí člověk svoji slávu, stává se prachem, který se v prach obrátí (tím byl přeci člověk na počátku bez Boha). Propadl smrti, zákonu rozpadu a s ním celá země, která již není dobrá, ale zlořečená. Člověk se stává hříšníkem – svévolníkem, sobcem, vrahem, smilníkem, zlodějem, agresorem...

I ve chvílí prokletí však vysvítá naděje. Bůh již v Genesis zaslibuje Člověku a celému lidstvu vykupitele, který porazí toho Zlého, vezme hříchy  na sebe a umožní člověku se opět navrátit k Bohu.
Tímto spasitelem se stal Ježíš Kristus. Sám Ježíš se prohlašoval Božím Synem a tvrdil, že jsou s Bohem Otcem jedno. Kristův čin spásy, smrt na kříži, tedy vychází od Otce a osvobozuje nás z našeho odcizení a hříchu. Není možné, aby nějaký člověk mohl sám sebe očistit a zbavit se svých hříchů. Jedině Bůh mohl a může člověka očistit a On se to rozhodl učinit skrze jeho Syna Ježíše.

Každý člověk může být spasen, pokud si uvědomí, že je hříšný a že ve svém životě Ježíše potřebuje. Nejsou to skutky, které otvírají cestu k Bohu, ale je to Ježíš, který tuto cestu otevřel a naše skutky dokážou, zda jsme po ní vykročili nebo ne. Aby tedy člověk došel záchrany nestačí přijmout Ježíše jen jako Zachránce, ale také jako svého Pána. To znamená dobrovolně se rozhodnout jej poslouchat a nechat se jím vést. Pokud se člověk rozhodne, že bude Boha poslouchat, Bůh mu dává v Bibli mnoho nádherných zaslíbení a slib ochrany a péče v životě na zemi i v nebi.

Člověk však nebyl učiněn pro samotu, ale pro vztahy. Vztah k bližním má odrážet vztah mezi člověkem a Bohem. Důležitou roli v životě každého člověka má věrnost. Je psáno, že Bůh je věrný, věrný ve svém slově, zaslíbení i lásce k člověku. Ke stejné věrnosti povolává i každého z nás. Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké. V Bibli je kladen důraz na lidský charakter a postoj člověka k různým věcem. Vše se počítá. Všechno v našem životě má význam.

Poznání Kristova činu lásky vede k novému pohledu na svět, k novému posouzení událostí a lidí. Člověk přitom nepostupuje podle čistě lidských měřítek, ale učí se dívat na svět a život z Boží perspektivy zjevené v Bibli.
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře