Josh Mc Dowel: Hodnota člověka

28. srpen 2011 | 21.45 |

Hodnota člověka / His Image, My Image – Josh Mc Dowel

Když Bůh vstupuje do života člověka, dává mu nekonečnou, věčnou a neměnnou hodnotu, protože on sám začíná žít v jeho nitru.

Člověk zoufale potřebuje vědět, že je důležitý, a že ho má někdo rád.

Patrně netušíme, "kolik je lidí, kteří jsou v skrytu duše zoufalí a říkají si, zda o ně má někdo zájem, a snaží se uvěřit tomu, že někomu na nich záleží".

Náš vnitřní obraz sama sebe se nazývá SEBEPOJETÍ

Naše psychologické sebepojetí má obrovský vliv na naše emocionální a duchovní zdraví.

Lidé mají tendenci jednat v souladu se svým vnitřním sebepojetím.

Sebepojetí nebo sebehodnocení ovlivňuje každou část života

Nízké vědomí vlastní hodnoty nás okrádá o energii a schopnost věnovat pozornost druhým

Naše pocity nedostatečnosti nám brání vykročit v lásce vstříc druhým a mít o ně zájem.

Lidé s negativním míněním o sobě jsou otroci názorů druhých

Vaše sebepojetí se podobá sadě čoček, kterými se díváte na realitu. Ne základě toho, co vidíte těmito čočkami, si volíte způsob jednání, který se vám zdá nejlepší pro danou situaci. Pokud vaše čočky zkreslují skutečnost, ani vaše jednání nebude odpovídat skutečnosti. Čím zdravější je vaše sebepojetí, tím přesnější vidění skutečnosti vám čočky umožní a tím správnější bude i vaše jednání.

Pokud od sebe budete očekávat jen selhání, pak selhání přijde bez ohledu na to, jak se budete snažit o úspěch.

Bůh se zjevuje prostřednictvím stvoření

Nedej na vnější zdání. Věci vždy nejsou takové, jak vypadají.

Když Pavel píše, že bychom měli mít stejné smýšlení jako Kristus (Fp 2,5-16), hovoří ve skutečnosti o tom, co bychom si o sobě měli myslet, čemu bychom měli věřit a jak bychom měli sami sebe vnímat.

Milostí Boží jsme to, co jsme.

Zdravé sebepojetí znamená "vidět se tak, jak nás vidí Bůh, nic více a nic méně."

Měli bychom o sobě smýšlet realisticky a biblicky. Proto Pavel dodává, že bychom o sobě měli smýšlet střízlivě

Tajemství jednoty uprostřed naprosté různorodosti spočívá v tom, že křesťané se budou snažit správně hodnotit sebe i dary, které jim Bůh svěřil ke službě.

Ti, kteří se srovnávají s druhými ztrácejí soudnost.

Spíš bychom se na sebe a na Bohem svěřené dary měli dívat z pozice služby druhým.

Pozitivní sebepojetí není myšlenka Bibli cizí. Je součástí podstaty Božího vykupitelského díla. Ten kdo nás vykoupil, zná naši skutečnou hodnotu.

Pro Boha máš cenu Ježíše Krista.

Náš úspěch je závislý na Kristu

Skutečná pokora jednoduše znamená, že se člověk nesoustřeďuje pouze na sebe.

Pokora tedy znamená být vděčný za své schopnosti, ale také spoléhat se na Boha v oblasti své nedostatečnosti.

Pokora často ústí v oslavu Boha.

Všichni lidé mají svá omezení a slabosti. Rozhodující je, jak s nimi zacházíme.

Pokud nám chybí zdravé sebehodnocení, zabýváme se nadměrně sami sebou a zaměřujeme se jen na své potřeby. Stále si vynucujeme pozornost druhých ve snaze, aby nás přijali. Jakmile jsme schopni vidět se Božíma očima a uvědomujeme se, že jsme skutečně stvořeni k Božími Obrazu, že nás Bůh miluje, přijímá a odpouští nám, přestáváme mít potřebu zabývat se pouze sebou a začínáme se zajímat o druhé.

Druhé můžeme milovat jedině tenkrát, když přijmeme sami sebe.

Naším konečným cílem není mít zdravé vědomí vlastní hodnoty, ale poznání Ježíše Krista v jeho plnosti.

Lidé s nezdravým sebepojetím mají bázlivý a negativní pohled na svět a ne svoji schopnost vypořádat se s jeho výzvami. Nečekané a nové situace vidí jako ohrožení jejich osobního štěstí a jistoty.

Lidé s pozitivním pohledem na sebe vnímají svět jako šanci, kterou mají využít, jako příležitost k vyzkoušení vlastní schopnosti a důvěry v Krista. Takoví lidé předpokládají, že skrze Krista mohou působit na svoje okolí a že díky Boží milosti dokáží účinně měnit prostředí, v němž se nacházejí. Věří tomu, že jejich úděl spočívá v tom, co skrze ně Kristus může udělat, takže mohou a měli by vykonávat velké věci s přesahem do věčnosti.

Lidé s nízkým sebepojetím jednají na základě některých z těchto faktorů:

  1. Pesimistický přístup k životu

  2. Nedostatečná důvěra ve své sociální dovednosti

  3. Krajní závislost na názorech druhých

  4. Nadměrné starosti ohledně svého vzezření, chování či postavení

  5. Vnímání druhých lidí jako soupeřů, které je nutno porazit

  6. Vnímání svého mužství či ženství jen skrze úspěch v sexuální oblasti

  7. Snaha stát se někým nebo něčím jiným, než co již jsou

  8. Zaměření na minulé úspěchy nebo na budoucí sny

  9. Strach z Boha nebo přesvědčení, že Bůh o ně nemá zájem nebo se na ně hněvá

  10. zvyk vracet se v myšlenkách do minulých situací a rozhovorů

  11. Kritický a sudičský pohled na jiné

  12. Defenzivní postoje v jednání a rozhovorech

  13. Černé vidění světa – ublíženost, ukřivděnost, vztahovačnost

  14. Zvyk bránit se hněvem před možným zraněním

  15. Sklon k vytváření vztahů závislosti na druhých

  16. Neschopnost přijmout pochvalu

  17. Sebezničující návyky a chování

  18. Zvyk nechat po sobě šlapat

  19. Strach ze samoty

  20. Strach z intimity, protože ta může vést k odmítnutí nebo k příliš tíživému vztahu

  21. Problém uvěřit, že je Bůh nebo jiný člověk má rád, a přijímat to

  22. Závislost na hmotném majetku jako na zdroji pocitu bezpečí

  23. Neschopnost vyjadřovat své pocity

  24. Návyk dávat si nálepky s negativním zabarvením

  25. Očekávání nebo strach, že se stane to nejhorší

  26. Sklon jít s davem a vyhýbat se samostatnému jednání

  27. Perfekcionistické chování i v nejmenších detailech

  28. Upřednostňování strnulých zákonických forem bohoslužby

  29. Vnímán světa jako nepřátelského a utiskujícího

  30. Přesouvání odpovědnosti za nechtěné a negativní situace či pocity na druhé

  31. Potřeba pevné struktury v životě a řízení zvenčí

  32. Přespříliš citlivé svědomí

Člověk hodnotí sám sebe ve třech oblastech: vzezření, úspěšnost, důležitost

Odezvy a reakce ze strany druhých jsou důležité pro utváření našeho sebehodnocení

Žijeme ve společnosti orientované na výkon.

Sami sebe hodnotíme podle množství času a pozornosti, kterých se nám dostává

  1. Faktor-vzor

  2. Faktor-učení

  3. bez hřejivého, láskyplného citově důvěrného vztahu zůstanou dva předchozí faktory v životě dítěte nefunkční

Každý, kdo přijme Krista, se mu nakonec stane podobným

Křesťané mají svým životem představovat světu Kristovy povahové rysy. Nemají pouze jednat jako on, nýbrž se mu mají podobat celou svou povahou.

STADIA RODIČOVSKÉHO PŮSOBENÍ

  1. vliv obou rodičů (od narození do 3 let)

  2. silnější vliv rodiče opačného pohlaví (věk od 3 do puberty)

  3. silnější vliv rodiče stejného pohlaví (od puberty do dospělosti)

Moje rodiče vybral Bůh a prostřednictvím nich by dal určité rysy.

Bůh použil mé rodiče, aby mě zformoval

TROJÍ ZÁKLAD SEBEPOJETÍ

  1. Potřeba cítit lásku a přijetí, mít vědomí sounáležitosti s druhými

  2. Potřeba cítit svou vlastní přijatelnost, mít vědomí vlastní hodnoty

  3. Potřeba cítit svoji dostatečnost, mít vědomí své vlastní způsobilosti

Základním pilířem zdravého sebepojetí je vědomí sounáležitosti s druhým člověkem, pocit, že mě má někdo rád.

Podmíněná láska neuspokojí naši bytostnou žízeň po lásce

Láska je nejmocnější uzdravující silou, která může působit v životě jednotlivce

Čím přijatelnější jsem pro jiné, tím snadněji budu přijímat sám sebe.

Bez procesu zrání, není možné dozrát

Musíme se přestat posuzovat jen na základě našich pocitů a postojů. Jen Boží slovo nám předkládá obraz, jímž se lze řídit.

Boží charakter a vy

Abychom vůbec mohli pochopit, kým skutečně v Kristu jsme, je po­třeba nejdříve poznat, kdo je Bůh. V následujícím seznamu chci uká­zat Boží vlastnosti a to, co pro nás znamenají/2'

Bůh je Králem vesmíru (Ž 24,8; 1 Pa 29,11-12; 2 Pa 20,6). To znamená, že v konečném důsledku jsou všechny okolnosti v jeho rukou. Řídí můj život.

Bůh je spravedlivý (Ž 119,137). Nemůže se vůči mně dopustit žádného hříchu.

Bůh je čestný (Dt 32,4). Bude se mnou vždycky jednat čestně.

Bůh je láska (1 J 4,8). Chce mi pomoci, abych ze života skuteč­ně mohl vytěžit co nejvíce.

Bůh je věčný (Dt 33,27). Plán, který má s mým životem, sahá až do věčnosti.

Bůh je vševědoucí (2 Pa 16,9; Ž 139,1-6). Ví o mně úplně všechno, zná moji situaci i to, jak to udělat, aby vedla k dobrému.

Bůh je všudypřítomný (Ž 139,7-10). Neexistuje místo, kde by o mě nemohl pečovat.

Bůh je všemohoucí (Jb 42,2). Neexistuje nic, co by nemohl udě­lat v můj prospěch.

Bůh je pravda (Ž 31,6). Nemůže mi v ničem lhát.

Bůh je neměnný (Mal 3,6). Mohu se na něj zcela spolehnout.

Bůh je věrný (Ř 15,5; Ex 34,6). Mohu mu naprosto důvěřovat, že splní všechny své sliby.

Bůh je svatý (Zj 15). Bude svatý ve všech svých skutcích.

Obnova základů

Apoštol Pavel chtěl, abychom se dozvěděli, že díky našemu postavení v Kristu se na nás naplňují tyto vzácné skutečnosti. Modlil se proto, aby byl osvícen náš duchovní zrak, abychom mohli poznat naději jeho povolání, bohatství slávy jeho dědictví pro svaté a velikost jeho moci v životě věřících (v. 18-19). Bůh dělá všechno pro to, abychom se viděli tak, jak nás vidí on.

Pavel pokračuje popisem Kristova vzkříšení a toho, jak usedl po Boží pravici (v. 20-23), a říká, že my jsme vzkříšeni s ním a budeme s ním sedět na trůnu (Ef 2,6).

K pravdě o našem postavení z Ef 1 můžeme přidat další popis vě­řících, kteří uvěřili Kristu (Ef 2,4-10). Křesťané jsou zde popsáni jako ti. kdo:

byli s Kristem vzkříšeni;

byli s Kristem vyvýšeni;

sedí s ním na nebeském trůnu;

jsou v Ježíši Kristu;

jsou spaseni milostí;

jsou jeho dílem; Abychom ještě více ocenili to, co znamená být v Kristu, porovnejme uvedený výčet s následujícím popisem lidí, než uvěřili Kristu (Ef 2,1-3). O těch platí:

  • byli mrtví ve vinách a hříších;

  • žili v poslušnosti vládce nadzemských mocí;

  • S nechali se řídit duchem vyvolávajícím vzpouru proti Bohu;

  • žili sklonům světa vedeni sobeckými zájmy.

Pokud jste věřící, pak o sobě můžete prohlásit:

  • Mám pokoj s Bohem (Ř 5,1).

  • Bůh mě přijal (Efl).

  • Jsem Boží dítě (J 1,12).

  • Přebývá ve mně Duch svatý (1 K 3,16).

  • Mám přístup k Boží moudrosti (Jk 1,5).

  • Bůh mi pomáhá (Žd 4,16).

  • Jsem smířený s Bohem (Ř 5.11).

  • Nejsem již odsouzen (Ř 8,1).

  • Jsem Ospravedlněn (Ř 5,1)

  • Přijal jsem Kristovu spravedlnost (2 K 5,21; Ř 5,19).

  • Jsem vyslancem Krista (2 K 5,20).

  • Všechno je mi úplně odpuštěno (Kol 1,14).

  • Bůh naplňuje mé potřeby (Fp 4,19).

  • Bůh mě nesmírně miluje (Jr 31,1).

  • Jsem Kristovou vůní Bohu (2 K 2,15).

  • Jsem Božím chrámem (1 K 3,16).

  • Jsem bez poskvrny a bez úhony (Ko 1,22).

Začínáte na základě uvedených textů chápat, co Pavel mínil slovy: "Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové"?

Jedním z klíčů k dosažení zralosti je poznání, že v okamžiku, kdy člověk uvěří v Krista, "obléká nového, který dochází pravého pozná­ní, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele" (Ko 3,10). Mů­žeme říci, že výsledkem přebývání "v Kristu" je, že jsme "stvořeni znovu".

V dalších kapitolách najdete ještě více věcí, které o vás z duchov­ního hlediska platí, a naučíte se, jak tyto pravdy uplatňovat v oblasti praktického každodenního života a vztahů.

Vaše vědomí sounáležitosti spočívá na Bohu Otci, vaše vědomí hodnoty na Bohu Synu a vaše vědomí způsobilosti na Bohu Duchu svatému

Bůh, který nás nejlépe zná (Ž 139,1-6) Nás má nejraději

Milostí jste spaseni skrze víru

Bůh nás nejen miluje bez podmínek, ale přijímá nás takové, jací jsme

Bůh nás skrze Ježíše Krista znovu stvořil k vlastnímu obrazu

Křesťanským životem je možné žít pouze v moci Ducha svatého

Duch svatý křesťanovi umožňuje nejen narození do Boží rodiny, ale zároveň mu pomáhá v duchovním růstu, kdy vykazuje ovoce Ducha

Duch svatý i dává moc k účinnému svědectví

Klíčem moci našeho života je to, zda dovolíme Duchu svatému, aby náš život naplnil svou mocí

Duchem jsme naplněni vírou, a to vírou ve všemohoucího Boha, který nás miluje. Když si vezmeme šek a jdeme do banky s vědomím, že v ní máme peníze, nepochybujeme o tom, zda nám banka peníze vyplatí. Nemusíme prosit pokladníka, aby nám požadovaný obnos vy­platil. Jdeme k okénku "s vírou", předložíme šek a víme, že dostane­me peníze, které jsou již naše. Když žádáme Boha, aby nás pinč zmocnil Duchem svatým, který v našem životě již působí, žádáme jednoduše o něco, co je ve skutečnosti naše, protože jsme Boží děti.

I když v obou případech očekáváme, že v bance dostaneme peníze a od Boha naplnění Duchem svatým pouhou vírou, přesto je nutné znát určité podmínky, které platí v obou případech. Peníze v bance můžete dostat pouze za předpokladu, že předložíte správně vyplněný a podepsaný šek. Kdybyste šli drze do banky, aniž byste splnili pod­mínky pro vyplacení peněz, pravděpodobně byste je nedostali. Ke kýženému cíli určitě nepovede způsob, kdy si stoupnete na chodník před bankou a budete křičet: "Chci svoje peníze."

Podobně je nutné udělat několik věcí, aby vás mohl naplnit Duch svatý. Předně musíte hladovět a žíznit po Bohu s upřímnou touhou po naplnění jeho Duchem. Ježíšovo zaslíbení zní: "Blaze těm, kdo hla­dovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni."(2)

Zadruhé, musíte být ochotni dovolit, aby vedení a vládu ve vašem životě převzal Kristus. Podobně to vyjádřil apoštol Pavel: "Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou. Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba."<3)

Zatřetí, vyznejte Bohu každý hřích, který vám připomene Duch svatý a přijměte odpuštění a očištění, které Bůh zaslíbil. "Jestliže do­znáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti."(4)

Naplnění - ano, nebo ne

Být naplněn Duchem, to není životní styl, který si křesťan může nebo nemusí zvolit. Bůh nám přikazuje, abychom byli naplňováni Duchem: "Ale neopíjejte se vínem, v němž je prostopášnost, ale naplňujte se Duchem."'5' Bůh nám však nepřikazuje nic, pro co by nepřipravil způ­sob, jak to můžeme udělat. Zaslíbil nám, že "nás slyší, kdykoliv o ně­co požádáme ve shodě s jeho vůlí. A víme-li, že nás slyší, kdykoliv o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od ně­ho"/6'

Křesťané již mají Ducha svatého, který v nich přebývá, proto ne­musí žádat, aby vstoupil do jejich života. Měli by však žádat, aby je

naplnil a převzal vedení v jednotlivých oblastech jejich života, aby vládl v každém skrytém zákoutí jejich srdce.

Duch svatý do křesťanova nitra přichází pouze jednou, aby tam přebýval (v okamžiku, kdy Kristus vstoupí skrze Ducha svatého do jeho života), ale naplněni Duchem jsme mnohokrát. Řecké vyjádření zde ve skutečnosti znamená "být naplňován" a myslí se neustálé a průběžné naplňování Duchem, který řídí a zmocňuje křesťanův ži­vot.

Když žijeme v moci Ducha, zmizí zklamání z našeho vlastního snažení. Pouze Duch nám může dát schopnost žít svatým a smyslupl­ným životem, po kterém tak toužíme^

Pokud chcete žít životem v moci Ducha, stačí, když o to požádáte Otce. Vyznejte mu, že jste proti Bohu, právoplatnému vládci svého života hřešili tím, Že jste doposud řídili svůj život sami. Poděkujte mu za to. Že vám pro Kristovu oběť na kříži odpouští hříchy. Požá­dejte Krista, ať převezme vládu nad vaším životem, a Ducha svatého ať vás naplní svou mocí, abyste mohli vším, co děláte, oslavoval Krista.

Potom jako skutek víry Bohu poděkujte za to, že vás vyslyšel Taková vděčnost není troufalost, je to projev víry, že Bůh plní sví zaslíbení, že nám dá všechno, oč požádáme ve shodě s jeho vůlí Protože nám přikázal, abychom byli naplňováni jeho Duchem, je jeho vůlí i to, abychom všichni jako křesťané žili tímto nadpřirozeným životním stylem.

Na základě vědomí způsobilosti, které mu přinesla zkušenost s Duchem svatým, mohl apoštol Pavel říci: "Všechno mohu v Kristu, který mi dává sílu."(7) Pavel věděl, že není způsobilý díky svým schopnostem, nýbrž díky Bohu, kterého přijal jako nedílnou část svého života "Ne, že bychom mohli tuto způsobilost přičítat sami sobě na základ< toho, co je v nás, naše způsobilost je od Boha."<8)

Pokud víte, kým jste v Kristu Ježíši, můžete bez problému přijímat své slabé stránky

K proměně života křesťanů Bůh používá i další prostředek, kterým je Boží slovo. Duch svatý prostřednictvím společenství věřících spolu s Biblí nám pomáhá, abychom se stali podobnější Kristu. Apoštol Petr nám napsal: "Jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; vždyť jste .okusili, že Pán je dobrý!' "w Duch svatý k obnově a formování našeho myšlení používá Boží slovo (Ř 12,2).

Pojem vzájemnosti

Bůh nám v Bibli odhaluje své vlastnosti, charakter a osobnost. Pro­střednictvím církve - svého těla - jim dává hmatatelné rysy. V No­vém zákoně nacházíme přibližně šedesátkrát výrazy vyjadřující vzá­jemnost. Tato místa přibližují principy toho, jak Bůh prostřednictvím vzájemné služby křesťanů slouží členům své církve.

Patří sem vzájemná oddanost (Ř 12,10),

vzájemná úcta (Ř 12,10),

jednomyslnost (R 15,5),

vzájemné přijetí (R 15,7),

vzájemné napo­mínání (Ř 15,14),

vzájemné pozdravování (Ř 16,3-6.16),

vzájemná služba (Ga 5,13),

vzájemné nesení břemen (Ga 6,2),

vzájemná sná­šenlivost (Ef 4,2),

vzájemné podřizování se (Ef 5,21)

vzájemné povzbuzování (1 Te 5,11).

Nesmírný vliv na naše sebepojetí mají vaše rozhodnutí a jejich důsledky. Každé rozhodnutí porušovat osobní mravní a křesťanské principy ničí pozitivní sebepojetí

Lidské srdce je velmi převrácené (jr 17,9)

To, co se jeví, jako hlas Ducha, porovnávejme s tím, co je psáno v Bibli

Správné jednání a postoje

Jiné jednání a postoje je možno jasně označit jako správné. Některé

z příkladů jsou:

1. Máme sdílet svoji víru s druhými lidmi (Mt 28,18-20).

2. Vůči druhým lidem máme být laskaví a soucitní, máme si navzájem odpouštět (Ef 4,32).

3. Za všechno máme děkovat (1 Te 5,18).

4. Máme přemýšlet o čistých a dobrých věcech (Fp 4,8).

5. Máme dávat najevo lásku, radost, pokoj, trpělivost, laska­vost, dobrotu, věrnost, tichost a sebeovládání - což je ovo­cem Ducha svatého (Ga 5,22-23).

Možná ano - možná ne

Mezi konkrétně vymezeným správným a špatným jednáním leží celá škála jednání, které není doslovně doporučeno ani otevřeně odsuzo­váno či sankcionováno. Někdy je vhodné, jindy ne. Není to oblast mírně hříšného nebo rozpačitě přijímaného jednání, kdy moc nezá­leží na tom, jak se nakonec zachováme. Když se budeme řídit obec­nými principy Písma, které byly dány pro celou šíři života, pak nám Písmo pomůže zařadit do kategorie správného či nesprávného jedná­ní i zvláštní diskutabilní oblasti, neutrální jednání, postoje a naše reakce, které jsou závislé na momentálních okolnostech.

Při studiu 1 K 8-10 a Ř 12-15 nám vyvstanou čtyři principy, které nám pomohou při rozhodování v oněch diskutabilních či neutrálních situacích, pokud se snažíme životem oslavovat Boha a jde nám o to, abychom v celém životě jednali co nejčestněji. Tyto čtyři principy jsem převzal z knihy Guilt and Freedom (Osvobozen od viny), kterou napsali Bruče Narramore a Bili Counts.' '

Princip svobody

Prvním základním principem je princip svobody. Hovoří o něm dva verše, které napsal apoštol Pavel: "Jezte všechno, co se prodává v masných krámech [tehdy se tam prodávalo maso, které předtím bylo obětované modlám], a pro své svědomí se nepotřebujete na nic ptát. Hospodinova je země i její plnost" a "Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo o sobě, ale tomu, kdo něco pokládá.za nečisté, je to nečisté."(7)

V obou zmíněných pasážích je důraz položen na svobodu, konkrét­ně na svobodu rozhodování: "Všechno je mi dovoleno - ano, ale ničím se nedám zotročit."' ' S tímto předporozuměním v mysli si mů­žeme položit otázku: "Není pravděpodobné, že by mě tento postup nebo postoj zotročil?" Některé věci nás nemusí zotročit tělesně, ale mohou v nás vyvolat emocionální závislost. Některé aktivity, jako

například koníčky a oblíbené činnosti, mohou bránit našemu růstu v jiných oblastech. Někteří z nás se dokonce mohou stát otroky svých

^představ a snů.

Princip přiměřenosti a užitečnosti

Druhý princip vychází z dříve zmíněného textu Bible: "Všechno je mi dovoleno - ano, ale ne všechno prospívá."(9) Přestože je nám do­voleno, abychom se zabývali mnoha různými aktivitami, pokud zjistíme, že pro nás nejsou užitečné, měli bychom se z nich vyvázal Měli bychom se sami sebe ptát: Je to, co dělám, užitečné a přínosní'' Pomáhá mi to v cestě k cíli, kdy se stanu podobnějším Kristu? Pomáhá mi to stávat se lepším člověkem?

To, samozřejmě, neznamená, že bychom neměli relaxovat, smát se a radovat se. Kromě studia Bible, modlitby, zapojení do evangelizační služby a účasti na křesťanských shromážděních existuje řada dalších užitečných aktivit. Někteří křesťané se cítí provinile, pokud veškerý čas nevyplní něčím, co lze označit jako "duchovní". A pak odsuzují druhé, kteří to necítí stejně.

Jeden z přínosů zdravého sebepojetí je schopnost relaxovat, rado­vat se a prožívat vyvážený život. Z Božího pohledu je v pořádku, když se dobře bavíme. Ve skutečnosti to pomáhá k tělesnému, emo­cionálnímu a duchovnímu zdraví.

Princip lásky a ohleduplnosti

I třetí princip uvádí apoštol Pavel:

"Kdyby vám však někdo řekl: ,Toto bylo obětováno božstvům', nej­ezte kvůli tomu, kdo vás na to upozornil, pro svědomí - nemyslím vaše svědomí, nýbrž pro svědomí toho druhého. Proč by moje svo­boda měla být souzena cizím svědomím? Jestliže něco přijímám s vděčností, proč mám být odsuzován za to, zač vzdávám díky? Ať tedy jíte nebo pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Bo­ží. Nebuďte kamenem úrazu ani Židům, ani Řekům, ani církvi Boží, já se snažím všem vyjít vstříc. Nehledám svůj vlastní prospěch, ný­brž prospěch mnohých, aby byli spaseni.

Jednejte podle mého příkladu, jako já jednám podle příkladu Kris­tova."

Tento princip lásky a ohleduplnosti k druhým se dotýká dopadu na­šeho jednání na jiné lidi. Pavel se ve svém pojednání o tomto princi­pu zmínil už dříve: "Všecko je dovoleno - ano, ale ne všecko přispí­vá ke společnému růstu."

Měli bychom se ptát: Přispívá toto jednání konstruktivně růstu dru­hých? Pomůže tato aktivita jiným na cestě za Kristem, nebo se stane překážkou? Přiblíží nevěřícího blíž ke Kristu?

Znovu bychom si měli všimnout, Že Pavel zde neříká, abychom se angažovali pouze v duchovních aktivitách. Při studiu Písma zjišťuje­me, že klíčem zdravého sebepojetí je vyváženost. Člověk dokonce může jít příliš dlouho nějakým správným směrem a tak se ve svém křesťanském životě dostat do extrému.

Avšak někdy se křesťané uplatňováním tohoto principu a zmíněné­ho textu dostávají do dvojího nebezpečí. Zaprvé berou příliš velké ohledy na to, co druzí říkají. Pavel ukazuje na to, jaký rozdíl musíme dělat: "Proto mluvíme tak, abychom se líbili ne lidem, ale Bohu."(12) Líbit se Bohu někdy znamená nelíbit se ostatním.

Druhým problémem je stanovování obecných pravidel tam, kde je Bible nestanovuje. Může se zdát mnohem snazší si vytvořit pevná pravidla, která budou usměrňovat veškeré dění v určité oblasti, než vynaložit dost času a úsilí na zvážení toho, co je v dané oblasti nej­lepší dělat.

Omyl takového uvažování se stane zjevným, když se snažíme re­gulovat takové každodenní záležitosti, jako je oblékání, jídlo a pití. Když víme, že to, co si oblékáme, co jíme a pijeme, někoho pohor­šuje, bylo by nerozumné říkat: "Pro jistotu nebudu raději oblékat, jíst a pít vůbec nic." Přijmout takové pravidlo i v oblastech, ve kterých se méně orientujeme, znamená začátek zákonictví (kdy si myslíme, že nás druzí lidé i Bůh přijímají na základě našeho chování). Pavel nám v 1 K 10,28-33 ve skutečnosti radí: Pokud víte, že něčím pohoršujete blízké lidi, pak to nedělejte; pokud je to neuráží, pak je to v pořádku. Lidé, kteří nedospěli, si dělají nárok na takovou osobní svobodu, která nebere ohled na blízké lidi. Takové jednání neznamená svobodu v Kristu, nýbrž jednoduše sobectví, přestoupení principu lásky a ohle­duplnosti. Jiní křesťané se snaží vytvářet univerzální křesťanská pra­vidla, která nejsou založena ani tak na Písmu, jako na jejich předpo­kladech o Písmu a na jejich kultuře.

Jedna taková situace nastala v šedesátých letech, kdy mnoho mla­dých mužů nosilo dlouhé vlasy a vousy. Pokud si tuto dobu pamatuje­te, vzpomenete si, jak to mnozí rodiče a křesťanské autority mladým zakazovali a tvrdili, že je to špatné a nebiblické. Přitom v mnoha do­movech visel na stěnách obrázek Krista s dlouhými vlasy a plnovou­sem.

To je zajímavý příklad jednání, které samo o sobě není nebiblické ani škodlivé. Samozřejmě, že mnoho mladých mužů délkou svých vla­sů a plnovousem vyjadřovalo svou vzpouru a odmítnutí světa, s kte­rým nesouhlasili. Tito muži nepotřebovali pomoc ostříháním vlasů, ale v přehodnocení svých názorů na sebe a na svět. Jiní mladí muži nosili dlouhé vlasy proto, že to tak dělali jejich vrstevníci. Moudří dospělí, kteří věcem hlouběji rozuměli, se snažili pochopit rozdíly mezi těmito dvěma příčinami a pak s mladými hovořili o je­jich pocitech a názorech. V takovém případě bylo nutné vzít u kaž­dého jednotlivce v úvahu principy svobody, přiměřenosti, praktičnos­ti a zotročení (příklonu k okolní vzdorkultuře).

Vytváření absolutních pravidel pro chování, které v Písmu není vnímáno jako něco absolutního, je porušováním biblických principů. Musíme bedlivě rozlišovat mezi naší kulturou a zjevením Písma.

Princip víry

Čtvrtý princip, který musíme vzít v úvahu v souvislosti s rozhodová­ním, je princip víry. "Ten však, kdo pochybuje, byl by odsouzen, kdy­by jedl, neboť by to nebylo z víry. A cokoli není z víry, je hřích."<13)

Před Boží tváří musíme být v srdci přesvědčeni, že to, co děláme, je v pořádku. Někteří z nás byli naučeni, že určité věci jsou nespráv­né. Výsledek je ten, že když tyto věci děláme, cítíme se provinile a odsuzujeme se. Pavel říká, že tyto věci jsou pro nás hříchem, i když je Bible takto jasně nezařazuje. Když děláme věci, za které se odsu­zujeme, brání nám to v cestě za Bohem.

Zmíněný problém se týká dospělosti a biblického pochopení. Dotý­ká se přímo otázky rodičovské výchovy i procesu nové rodičovské péče. Když rosteme a cele přijímáme Boží pravé zásady namísto těch, které jsme přijali v dětství a o kterých jsme věřili nebo slyšeli, že jsou Božími zásadami, později budeme schopni dělat tyto věci, aniž by­chom hřešili. Ovšem v takových případech bychom měli stále pama­tovat na další principy, o kterých jsme se již zmínili. Na druhé straně, čím více rosteme a vyspíváme, tím jasněji si budeme uvědomovat, že věci, které jsme kdysi viděli jako neškodné, nemusí být tak užitečné a prospěšné jako ty, které bychom rádi uvedli do svého života právě teď.

Shrnutí principů pro rozhodování

Principy, jimiž bychom se měli řídit, můžeme shrnout takto:

  1. Buďte beze stínu pochybností přesvědčeni, Že daná aktivita je pro vás v pořádku, že ji můžete ve víře dělat.

  2. Snažte se rozumět blízkým lidem a nedělejte nic, co by je vystavilo zbytečným problémům. Nesnažte se prosadit svůj vlastní postoj bez ohledu na lidi ve svém okolí.

  3. . Nedělejte to, co Bible přímo zakazuje. Když však selžete, pamatujte na to, že Bůh vám rozumí a trpělivě snáší vaši nedokonalost. Apoštol Jan napsal: "Avšak zhřeší-li kdo, má­me u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého." Sou­hlaste s Bohem, že jste jednali nesprávně a přijměte jeho odpuštění a očištění, které vám trvale nabízí. Právě toto zdůrazňuje text 1 Jan 1,9: .Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti."

  4. Přestaňte dělat cokoliv, co pro vás nemá žádnou cenu a co vám brání v růstu v Kristu. Nepodílejte se na ničem, na čem byste se stali závislými a co by u vás vytvořilo ne­správný návyk.

Lidé, kteří mají zdravé sebepojetí, neprožívají úzkost, co se týče je­jich jednání. Znají své hranice, a proto se nebojí rozhodování, které musí každodenně dělat.

  1. Pamatujte, že jste svobodní k tomu, abyste byli Božím originá­lem, jakým vás Bůh chtěl mít, když vás tvořil. Těšte se ze své svobody a využívejte ji jako šanci ke svému růstu v Kristovu podobu a vyzařujte ji stále víc a víc.

Uvědomte si, že jste darem pro svět

Způsob vašeho života by měl ukazovat na něco jiného, než je běžné v životě kolem nás

Jedinec zapálený pro určitý ideál je dynamickou silou ve společnosti

Jsme stvořeni pro to, abychom si navzájem vykazovali dobro

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář