John white: Duchovní Zápas

28. srpen 2011 | 21.43 |

Duchovní zápas/John White

Bůh s tebou jedná, jako bys byl stejně spravedlivý jako Ježíš.

Abys mohl v novém životě růst, potřebuješ stravu a cvičení. Stravou je Bible a cvičením je poslušnost Božím přikázáním.

Bůh s tebou chce mít společenství a přitahuje tě.

Nejprve si uvědom, že Duch svatý se už stal tvým učitelem.

Nejdříve si uvědom, že tě Bůh hledá a touží s tebou mluvit.

Nejprve si uvědom, že tě Bůh hledá a touží s tebou mluvit.

Duch tě bude učit Boha uctívat

Modlitba nás otvírá pro Boží vedení a působení

Přímluvná modlitba znamená, že ty a Bůh jako partneři uskutečňujete jeho dokonalé plány.

V "kristově" jménu se mohu modlit jen tehdy, když jednám jako jeho zástupce.

Moudrý člověk je ten, který dovede rozlišovat podstatné od nicotného.

Moudrost je vždy pokorné a přístupná učení.

Buď pokorný, pozorně se dívej a zkoumej

Čím více znáš Krista, tím budeš mít menší sklon dělat dojem na druhé a snažit se je trumfnout bibli.

Znalostmi.

Buď připraven žít tak, aby tvůj život byl jako otevřená kniha, ze které mohou číst všichni lidé kolem tebe.

Nesmíš se soustředit na sebe, nýbrž na Krista, jehož život žiješ.

Buď zamilován do Krista a vyznej, co pro tebe znamená.

Nést svědectví znamená ukazovat na Ježíše ne na náboženství.

Špatné svědectví je neupřímné svědectví.

Naším posláním jako Kristových svědků není jít druhým příkladem.

Konverzace jakéhokoli druhu se mění ve svědectví, pokud jsi v ní schopen být sám sebou.

Naše potřeba být oblíben druhými způsobuje, že tisíci jemnými gesty zapíráme Krista i dnes.

Každým skutkem, každou myšlenkou, každým slovem mu musíš být věrný a svoji věrnost neskrývat.

Začni dnes.

Touha může být tvůj sluha, žádostivost je tvůj Pán.

Bůh nám vštěpuje touhu vyniknout.

Za každým pocitem viny nemusí být hřích.

Duch usvědčuje, ale nepřítel obviňuje.

Nepřítel se jasně snaží zničit tvoje společenství s Bohem, Duch se snaží společenství obnovit.

Život bez naděje je smrt v přítomnosti.

Vírou reaguješ na to, co Bůh říká nebo činí.Nezkoumej své nitro: "Kolik víry mám?" Pohleď k Bohu a ptej se: "Co mi Bůh říká, abych činil?"

Časem rozhodnutí přechází v postoj.

Víra je rozhodnutí nebo stanovisko založené na důkazu.

Víra je reakce na Boha. Bůh mluví a já odpovídám a začínáme se vzájemně poznávat. Čím lépe ho znám, tím snazší pro mě je ho poslechnout.

Tvoje vlastní víra přemosťuje propast mezi lidstvím a věčností. Může zde na zemi uvolnit věčné síly. To je jejím účelem. Jsi předmostím pro věčného Boha, kam tě postavil. Může tebou procházet celá moc věčnosti a dotýkat se lidí kolem tebe. Stačí když posloucháš Boha.

Včerejší zázraky nám nijak neusnadňují dnešní poslušnost.

Těžké časy tě změní. Buď tě zlomí nebo tě posílí.

Bible je dvojnásobně osobní. Je osobní v tom, že je osobním poselstvím Boha pro každého z nás. Chceme-li více víry musíme ji studovat. Je ale také osobní v tom smyslu, že je pro nás poselstvím od mužů a žen z masa a krve z různých staletí.

Musíš studovat Písmo, abys rostl ve víře. Studuj život dávných "hrdinů víry".Umožní ti objevit, jak je Bůh trpělivý ve výchově v podstatě slabých věřících, ze kterých chce učinit obry víry.

Účastníme se skutečného závodu, závodu víry, ve kterém si nemůžeš dovolit velkou zátěž. Nevyznaný hřích, zbytečné věci, kterým dáváš přednost, budou tvoji víru oslabovat.

Dokud nebudeš schopen rozpoznat a uvést na pravou míru střetávající se cíle a dokud si neujasníš, čemu být věrný, nebudeš nikdy mužem nebo ženou víry.

Bůh není "nebeský programátor"

Bůh tě nezmění nějakým kouzlem.

Ačkoli je bolest rozmnožována strachem, je pozoruhodně mírněna pochopením a důvěrou.

Prokaž druhým totéž milosrdenství a trpělivost, které Kristus prokázal tobě. Máš pocit že tvoje rodina má všechno milosrdenství, které zasluhuje.

Tvým posláním je tedy být u vás doma středem pravdy, lásky a světla. To neznamená,že se musíš chovat nepřirozeně. Kristus v tvém srdci zažehl světlo. Buď ve své rodině sám sebou, ale nechť tvé "já" patří Bohu.

Rodiny existují, protože Bůh určil, aby lidé žili v rodinách.

Podstata rodinných vztahů má být stejná jako vztah Boha k nám, což znamená, že mají být založeny na pevném závazku.

Musí tu být pevný neotřesitelný závazek vůči Bohu, že příslušnou roli budeš hrát v rodině kvůli němu a bez ohledu na to, jak dobře hrají své role ostatní členové rodiny.

Každý se má řídit tím, co má předepsáno.

Zodpovědnost za chyby svého partnera přenechej Bohu. Soustřeď se na své vlastní kroky.

Nech budoucnost na Bohu a důvěřuj mu. Mezitím se nauč své kroky.

Kristus učinil všechno a žádá, aby tvůj dluh k němu byl převed na tvoji novou rodinu.

Závazek s sebou přináší životní stabilitu. Když se musíme v životě příliš často rozhodovat, stáváme se úzkostlivými a necítíme se ve své kůži. V našem životě jsou oblasti, kde nám Bůh volbu odebral - ne aby nás zotročil, nýbrž aby nás osvobodil od zbytečných trápení, abychom se místo toho mohli rozhodovat tvůrčím způsobem.

Není nám dovoleno si vybírat své bratry a sestry a rozhodovat se, zda jim budeme, nebo nebudeme zavázáni.

Když je závazek založen na přitažlivosti, je stejně dočasný jako přitažlivost. Ve skutečnosti to není žádný závazek. Vztah, který je utvářen vzájemnou přitažlivostí, se ukáže jako velmi nestálý. A navíc to partneři v takovém vztahu vědí a jsou nuceni neustále dbát na svou přitažlivost. V okamžiku, kdy přestanou být atraktivní, mohou se lidem, na kterých jim záleží, odcizit. Vztahy založené na přitažlivosti se stávají pouze zdrojem úzkosti a napětí, místo aby byly bezpečným přístavem.

Potřebujeme milující laskavost založenou na závazku.

Někde v tomto světě potřebuješ pár lidí, kteří tě vždy přijmou a budou o tebe pečovat, ať jsi atraktivní nebo ne.

Někteří lidé mohou mít vlastnosti, které tě budou popuzovat. Kdo však jsi ty, aby ses pohoršoval, když je Kristus přijal?

Křesťané musí být pečující rodina. Ochotně přijímej zájem druhých, ale ještě větší zájem měj ty o druhé,

Křesťanská setkání mohou sloužit jako únik před méně příjemnými povinnostmi.

Bůh si přeje, abychom realitě čelili, ne před ní utíkali.

Žádná povinnost není sama o sobě důležitější něž nějaká jiná.

Všechno na svém místě je důležité. Některým činnostem věnuješ více času než jiným, ale budeš (nebo bys měl) konat všechny stejně dobře a horlivě, jak se patří.

Musíš se rozhodnout, co začleníš do svého života a co z něho vypustíš.

Podstatou křesťanského společenství je smíření, obnovení vztahu k Bohu. Neboť pravdivě můžeš někoho jiného poznat pouze skrze Boha a v Bohu. Každé jiné poznání je alespoň částečně iluzorní.

Když se nám prvořadým stane vztah s Bohem, budou naše vzájemné vztahy takové, jaké mají být.

Nic nečiň skrze svár nebo marnou chválu. Nesmíš ve skupině dělat nic, čím by ses snažil vzbudit obdiv.

Lidské úsilí stojí na Boží stupnici nízko.

Jak se začínám dívat na věci z perspektivy Božího majestátu, všechny otázky lidské velikosti se stávají bezpředmětnými.

Říkej: "Má duše, služ jenom Bohu!"

Nehledám u jiných křesťanů nebo lidí, to co bych měl hledat u Boha?

Schopnost skupině dávat má být větší, než potřeba od ní přijímat.

Ať se každý nedívá jen na své vlastní věci.

Pohled na láskyplnou jednotu mezi věřícími nevěřícího upoutá. Prorazí bariéry jeho intelektu, vzburcuje jeho vědomí a vyvolá vzrušující touhu po jeho srdci. Byl stvořen k prožívání toho, co je na tobě vidět.

Pane učiň mě nástrojem svého pokoje;

Abych přinášel lásku tam, kde je nenávist,

Ducha odpuštění tam, kde je bezpráví,

Jednotu tam, kde jsou rozpory,

Pravdu tam, kde převládá omyl,

Důvěru tam, kde si zoufají,

Světlo, kde je stín a temnota,

A radost, kde je smutek.

Pane, veď mě k tomu,

abych spíš těšil, než čekal na útěchu,

abych spíš chápal, než žádal pochopení,

abych spíš miloval, než chtěl být milován;

Neboť ten, kdo sebe vydává, přijímá,

Kdo odpouští, tomu bude odpuštěno,

a kdo umírá, procitá k věčnému životu.

Lidé na celém světě dychtí po osobním vedení.

Hluboko ve svém srdci chceš průvodce více než vedení.

Vedení obsahuje nejméně dva od sebe neoddělitelné prvky - směr kudy se dát, a průvodcovu podporu.

"Zdá se že křesťan je odsouzen do postavení věčné závislosti. Nikdy dostatečně nedozraje, aby převzal odpovědnost za svoje osobní rozhodnutí. Nejenže se mu musí říkat, co má dělat, nýbrž potřebuje i někoho, kdo ho při tom bude držet za ruku."

Závislost ano, ale dětinství ne. Jako všechny bytosti jsi byl v podstatě stvořen tak, abys byl na někom závislý.

Bůh má pro tvůj život celkový plán. Boží cíl je mravní cíl. Jeho cílem je učinit tě svatým, a podle toho ti také poskytne vedení.

Jak si mladík udrží stezku čistou? Musí se vždy držet Božího slova. (Ž 119,9,11)

Bible se nesmí používat jako horoskop.

Bůh chce, abychom znali Jeho smýšlení. Chce, abychom pochopili jeho srdce. Potřebujeme, aby naše mysl byla tak prodchnutá Písmem, tak prostoupená biblickými náhledy a principy, tak citlivá k nápovědi Ducha svatého, že budeme za všechno okolností instinktivně vědět, jak jednat poctivě.

Božím cílem je, aby ses stal Jeho společníkem, abys šel spolu s ním. On už o tobě všechno ví. Teď chce, abys také ty pochopil něco o Něm. Čím více budeš o Něm vědět, tím skutečnější bude vaše společenství a tím pravděpodobněji s Ním udržíš krok ve směru, kterým tě vede.

Jedna věc je myslet se, že víš, jak Bůh uvažuje, a něco jiného je chtít, co On chce. Naše potřeby dovedou ovlivňovat naše myšlenky a názory záhadným způsobem.

Při úvahách o své budoucí službě Bohu nepřinášej jen svoje touhy, nýbrž také svoje dary a schopnosti.

Snažím-li se slyšet pastýřův hlas, věnovat pozornost Kristu, poslouchat ho a konat jeho vůli, zjistím, že problém rozeznání jeho hlasu se vyřeší sám.

Nemůžeš následovat Krista, zůstaneš-li stát. Je často lepší udělat chybu než se nehýbat.

Dát se vést je jako učit se plout. Je to dlouhodobý proces. Z počátku je důležitější stát zpříma než dosáhnout konečného cíle.

Pády jsou součástí učení.

Žádný jednoduchý recept, jak poznat správný směr, neexistuje.

Tvoje dary mají obvykle, ne však nutně, vliv na tvoje povolání.

Jak tedy můžeš být veden?

  1. Musíš sdílet Boží náhled na věci

  2. Musíš chtít Boží vůli

  3. Musíš důvěřovat Bohu

Budeš k rozpoznání Boží vůle vybaven tím lépe, čím více budeš vědět o Písmu.

Studuj proto Písmo. Uč se jej nazpaměť. Rozjímej o něm. To vše ale dělej s cílem objevit, jak žít život, jenž se líbí Bohu. Tímto způsobem si tvoje mysl osvojí schopnost chápat Boží vůli za nejrůznějších okolností. V jistém smyslu sis již Boží vůli zvolil.

Rozhodnutí chtít jeho vůli znamená přijmout za svůj Boží pohled na hodnoty, který nesdílíš automaticky.

Lneme k nejistým oporám, jímž dáváme přednost před rizikem neznáma.

Proto když hledáš vedení, zkoumej své srdce, zda tam není úzkost.

Jenom vírou můžeš získat jistotu.

Bůh je naprosto nepodobný čemukoli, co si můžeme představit nebo znát.

Nikdy Ho nepochopíš, a přece jsi povolán k tomu, abys ho poznal.

Poznat boha a mít podíl na Jeho svatosti spolu těsně souvisí.

Toto je vůle Boží, vaše posvěcení (1Te 4,3)

Když ses stal křesťanem, Bůh učinil mnohem více, než že ti odpustil hříchy. Ospravedlnil tě. On, soudce živých i mrtvých, tě prohlásil za nevinného. Hledí na tebe a chová se k tobě, jako kdybys byl dokonale spravedlivý. Neklame se v tobě. Za ruku tě drží Kristus, který tě vykoupil svou krví. "Tento je můj!" volá Ježíš. "Zaplatil jsem za všechny jeho přestoupení" "Tak je to dobře!" přichází odpověď z trůnu. "Pro takové jako je on jsem tě poslal trpět. Proto buď pokoj mezi jím a mnou. Vítej moje vykoupené dítě. Tvoje hříchy zmizely jako slunce pod hustým mrakem, již na ně nevzpomenu.

Posvěcení povstává z ospravedlnění, svatost povstává z pokoje.

Jsem očištěn, přijat a ospravedlněn kvůli tomu, co pro mne učinil Kristus, a ne na základě kvality své oddanosti.

Duch mne neusvědčuje, aby mne odsoudil, nýbrž aby mne přivedl zpátky k sobě.

Proč máš přinášet svoje tělo jako oběť na oltář? Proto, že ačkoli Bůh stvořil tvoje tělo a je jeho vlastníkem a ačkoli tvoje tělo vykoupil, nebudě tě nikdy nutit, abys mu je dal. Má na něj právo, ale chce, abys mu je dal svobodně, nyní a z vlastního rozhodnutí. A chce, aby sis i nadále pamatoval, že tvoje tělo mu patří a choval se podle toho.

Proměnění není dílo okamžiku. Proto se měj na pozoru před jakoukoli knihou nebo učením, které si kladou za cíl naučit tě "jedno prosté tajemství o vítězství nebo o svatosti. Na tom procesu není nic tajemného.

Použijte všechnu sílu, kterou máte k dispozici, k dobrému využití Božích darů.

Ovoce ducha jsou důležitější než jeho dary a působení.

(1.kor 13)

Jenom ovoce Ducha je pravým znakem jeho osobního přebývání v těle věřícího.

Duch chce člověka, který mu neustále dělá radost svými volbami a rozhodnutími.

Při každém rozhodnutí máme buď příležitost potvrdit svoji poddanost Duchu svatému, nebo zradit to, čemu jsme odevzdali své životy. Proto můžeme zůstat naplněni duchem svatým jen tehdy, dodržujeme-li neustále svůj původní závazek.

Práce s druhými je přínosem. Když dva nebo tři členové rodiny pracují společně, je to mnohem zábavnější. Práce je poloviční a uspokojení dvojnásobné.

Uspokojení z práce je důležité pro štěstí a dokonce i pro svatost nás všech.

Člověk byl stvořen k práci.

Bůh je hoden chvály a práce je promarněnou příležitostí, je-li něčím míň než bohoslužbou.

Nezáleží na tom, kolik máš, nýbrž na tom, co s tím děláš. Užívej svoje průměrné dary pro Boha.

-4 fronty odkud Kristův voják může očekávat útok:

  1. Svět

  2. Tělo

  3. Ďábel

  4. Smrt

Za některých okolností musí být člověk tvrdý, aby byl laskavý.

Buď však bdělý, v bitvě s tělem není nic důležitější než bdělost.

Mysli denně na svoji vlastní smrt. Podívej se nepříteli do očí, dokážeš to?

Nemůžeš bojovat s nepřítelem, kterého se bojíš. To, že se Bůh Syn stal smrtelnou lidskou bytostí, nás mělo zbavit strachu před smrtí.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře